Arnold Schönberg
Máte rádi matematiku? Baví vás logicky kombinovat, přemohli jste už svůj osobní computer? Sténáte rozkoší při analýze? Hrajete šachy? Radujte se! Tento muž s hlavou tvrdou jako kámen, s hlavou, která vytloukala pořádnou díru do romantické zdi běžného chápání hudby, tento muž je váš!
Narozen 1874 v židovské rodině, žijící v samém centru mocnářství, ve Vídni. Hudební nadání se projevilo poměrně brzy - v osmi letech se učí na housle, později přistupuje cello. Klavír - nic. Neznalost klavírní hry mu bude později ztrpčovat práci v kabaretu při aranžování operet a ve vedení dělnického sboru - každý se musí nějak živit. Schönberg v tomto období intenzívně studuje skladbu - sám! (Ostatně ke všemu, čeho v životě dosáhl, se dopracoval sám.) Jeho rané skladby jsou ve znamení pozdního romantismu, který, tak jako v pohádce Hrnečku vař! bobtná a bubří na všechny strany. (Písně z Guerre = dvě hodiny, pět sólových hlasů, vypravěč, tři mužské a jeden smíšený sbor, obrovský orchestr.)
Konec jedné cesty a začátek nových - proti bezbřehosti pevný řád, systém a kázeň - 20. století. Komorní symfonie pro 17 nástrojů, důsledně postavená na kvartovém harmonickém systému, vyvolá skandál - a skandály jako takové stanou se jedním ze stigmat Schönbergova života. Přátelství s Gustavem Mahlerem, stojícím v čele Dvorní opery, skladatelem otevírajícím nové možnosti hudbě, mužem, vlekoucím na svých zádech kříž celého lidstva.
Vídeň. Kroužky kulturních tvůrců. Schönberg vyučuje a spolu se svými žáky Albanem Bergem a Antonem von Webernem vstoupí do dějin jako protagonista takzvané Druhé vídeňské školy. 1911 se stěhuje do Berlína. Vyučuje na konzervatoři a tvoří jedno ze svých nejproslulejších děl - Pierrot lunaire pro recitátorku a komorní soubor. Recitace je přesně podložena notovým zápisem, každá slabika se musí přesně intonovat. Vzniká tak objev "zpívané řeči" (na nezasvěcence může ovšem skladba působit jako zhudebněný kurs němčiny).
1910 - 1920 učí, organizuje hudební život, je povolán do války a ovšem - komponuje a promýšlí nové skladebné postupy. Počátkem 20. let se rodí dodekafonie. Schönberg pracuje s řadou dvanácti rovnocenných tónů opakujících se podle pevných zákonitostí. Berlínska léta jsou pro Schönberga velmi šťastná. Ze skladeb této doby uveďme alespoň Variace pro orchestr a operu Z dneška na zítřek. 1925 se koná světová premiéra opery Vojcek, díla Schönbergova žáka Albana Berga a všem je okamžitě jasné, že jde o dílo zcela zásadního významu.
30. léta. Schönberg prchá před Hitlerem. Přijíždí do Francie a odtud jede do USA. 1936 se stává profesorem na University of California v Los Angeles. Filmová společnost Metro Goldwyn Meyer s ním chce navázat spolupráci. Schönberg má tyto podmínky: v hudbě k chystanému filmu nebude změněna ani nota a on dostane honorář 50.000 dolarů! Žádný film. Není co řešit. Spřátelí se s Georgem Gershwinem, na němž si cení jeho muzikantství. Navíc je spojuje vášeň pro malování (Schönbergovy obrazy ocenil již dříve Wassily Kandinskij). Tváří v tvář obecnému ohrožení skládá na slova lorda Byrona Ódu na Napoleona, jako výstrahu diktátorům tohoto světa. Dříve evangelík, přestupuje na židovskou víru. Niterným výrazem jeho příklonu k víře otců se stává Kol Nidre - skladba pro rabína, malý orchestr a smíšený sbor. V tomto žánru akcentujícím základy humanity bude ještě pokračovat kompozicí z roku 1947 - Ten, který přežil Varšavu.
Na sklonku života Schönberg zpřístupňuje své teoretické dílo a zároveň se snaží dokončit skladbu započatou ve třicátých letech - operu Mojžíš a Áron. Opera, jedno z největších Schönbergových děl, zůstane nakonec zvláštním torzem. První dvě dějství jsou zhudebněna, zatímco třetí se provozuje jako činohra.
Krátce před smrtí se Schönberg zaobírá Starým zákonem a zhudebňuje dva žalmy. Umírá v Kalifornii v roce 1951.
Mat.
Dílo: Písně z Guerre, Zjasněná noc, Peleas a Melissanda, Komorní symfonie 1. a 2., Šťastná ruka, Pierrot lunaire, Jákobův žebřík, Očekávání, Z dneška na zítřek, Klavírní koncert, Variace pro orchestr, Óda na Napoleona, Kol Nidre, Ten, který přežil Varšavu, Mojžíš a Áron, Žalmy, četné písně a komorní hudba...
Napsal a namaloval
Vladimír FRANZ