František Kupka
Nebe nahoře, nebe... vesmír, příroda a uprostřed člověk. Nahý vstupuje do chladného jezera. Hvězdy nahoře, hvězdy dole. Cesta ke hvězdám, podzim, zima, jaro, cesty Františka Kupky začínající v dusivé atmosféře 70. a 80.let minulého století. Jakási světlá šachta vyrvaná do skály, nebo spíše do starého sýra hemžícího se hmyzím konáním početných dámských spolků, nájemců pivovarů hrajících si na mecenáše, klubkem hrdých advokátů ochotných dohodnout se s kýmkoli, vlasteneckými sdruženími, jejichž sténání stoupalo jako obětní dým z oltáře omezenosti a jejichž zášť byla ochotna v zájmu "češství a slušnosti" pronásledovat a zničit každého, kdo se jen trochu vymykal tomu "malému, ale našemu". - Změnilo se něco od té doby?
PODZIM
F.K. se narodil 22.9.1871, jeho otcem byl městský písař. F.K se narodil 23.9.1871, jeho otcem byl farář. Obojí může být pravda. Každopádně se to stalo v Opočně. Dětství: Rodina se stěhuje do Dobrušky. K. prodělává neštovice, úmrtí matky, otec se znovu žení aneb zlá macecha. Kupka se učí sedlářem. Kreslí. V Jaroměři, připraven za tři měsíce ke zkoušce na akademii. V letech 1888 - 91 žákem akademie v Praze, ceny. Zastává velmi vyhraněná stanoviska: "Aleš je sviňák, Brožík - malíř bezcitných panáků." 1891 - 95 studuje ve Vídni. Vídeň, hlavní město mocnářství. Maluje "svinstvo" Sen umírajícího Heina. Je představen císařovně, dostává několik zakázek z nejvyšších kruhů. Žije dvojím životem. Přes den se živí jako učitel kreslení, zatímco večer co večer obléká frak a pohybuje se s "maskou" cynického glosátora dění ve vysokých kruzích. Vstřebává protichůdné. Je zároveň aristokratem i anarchistou, vlastenčí - podpisuje se "Dobroš" Kupka, zúčastňuje se spiritistických seancí. Díky své senzibilitě je často volen za médium a ničí si tak nervy. Pak prchá z Vídně na venkov a medituje s přáteli oblečen v římské tóze. Každé ráno cvičí nahý uprostřed přírody - tento očišťující zvyk si uchovává po celý život. V této době prožívá několik milostných dobrodružství. Doprovází svou družku po Dánsku, Švédsku a Norsku. Vrací se na čas do Čech, je však znechucen "těmi starými krávami a voly, cukrovary a viržinky". Do Paříže.
ZIMA
A znovu spiritistické seance, znovu obnažené nervy. Dokáže třeba i pět dní nejíst. Pracuje v horečkách, nepořádná životospráva, divoký život. Přicházejí první zakázky. Pro přední francouzské časopisy vytváří K. cykly litografií, série grafik pranýřující moc, peníze a pověry, nazvané Peníze, Náboženství, Mír; práce, které mu rázem zajistily evropskou proslulost. Roku 1904 k nim přibyde ještě Cesta ticha - do opuštěného hvězdného prostoru strmí černé modly. Tento rok je důležitý i z hlediska Kupkova soukromí. Seznamuje se s Eugenií - dotud manželkou důstojníka - svým andělem strážným a od r.1910 svojí ženou. Životospráva dostává řád. K. už netříští fyzické síly a energie se přelévá do díla.
JARO
"Zdá se mi zbytečné malovat stromy, jestliže lidé mohou vidět mnohem krásnější cestou na výstavu." Kupka analyzuje jednotlivé prvky obrazu - bod, linie, roviny, barvy. Dílo se rychle oprošťuje od popisu viděného a stává se nově stvořeným světem, existujícím nezávisle na realitě. "Umělecké dílo, které je samo o sobě abstraktní skutečnost, musí být soustavou vymyšlených prvků." V letech 1911 - 14 vznikají obrazy považované za základní kameny světového abstraktního malířství. Dvoubarevná fuga, Příběhy o pestících a tyčinkách, Kosmická jara, Vertikální plány, Sólo hnědé čáry. Kupka: "Sbohem ubozí malíři, již se musíte uchylovat ke kostýmům ze šaten, abyste mohli pokrývat svá plátna skvrnami smělých barev - zapomněli jste, že smysl barev je ve vás samých. Tam jej musíte hledat."
Válka - podílí se na utváření českých pluků ve Francii - kapitán čs. armády. 1919 jmenován profesorem pražské akademie. Zůstává v Paříži - stará se o stipendia a opět se handrkuje s českými úřady o finance. Ve třicátých letech fascinuje Kupku technika, vzniká cyklus Ocel. Maximální jednoduchost. A je to slast, vést jednu čáru, do níž můžete uzavřít veškeré poznání, bez zbytečností. Těžké není tu čáru udělat, těžké je vědět, kudy vede. Ničím jiným se v takové kompozici nemůžete zachránit. Vyvzdorovat se do takových výšin vyžadovalo velkou tvrdost a K. platil. Jednak nebyl příliš znám, neboť snesl opravdu málo výtvarných kritiků. Platil však i svými nervy - Vždy se cítil Čechem, ale děsila ho česká malost a závist. Za války znovu pracuje v odboji, musí z Paříže, lépe řečeno z Puteaux, kde žil od roku 1906 až do své smrti, prchat před gestapem.
1946 se v pražském Mánesu k jeho narozeninám otevírá velká retrospektivní výstava. Česká kritika je povinně zdvořilá, nic víc. Dílo se vznáší daleko vpředu - před pachtěním fillovské avantgardy, zásobující svými odvary Picassa, Muncha a Bonnarda měšťácké budoáry - nikdo je vlastně nechápe. - 1947 - MNV Dobruška - Kupka přivezl portrét otce, s přáním, aby visel v zasedací síni. Po marném a dlouhém čekání na chodbě strčí obraz do ruky prvnímu zřízenci a znechucen odchází. Navždy. Na Čechy zanedlouho padne noc.
1947 - 56 Puteaux. Díla vrcholné zralosti, zkušenosti a moudra. 21.6. je první letní den. Smrt 1957. Pohřební obřad proběhne s vyloučením veřejnosti i rodiny, provede jej jakási tajná společnost, která pak pouze odevzdá paní Kupkové urnu. 1966 v Pařížském Museé d'Art Moderne proběhne soudobá výstava.
LÉTO
Kupka je považován za jednoho z největších malířů století. Nebe nahoře, nebe dole... V zelených vlasech Čech se prohání vítr ženoucí bílé mraky korunami modřínů. Kdosi přichází. Může to být Josef Mánes, sluneční poutník, malíř velký ne tím, co byl nucen, nýbrž tím, co chtěl. (Jeho portrét visel vždy v Kupkově atelieru.)
Může to být i Kupka. Vždyť je jen několik málo andělů strážných české kultury, vydrželi by u nás? Změnilo se něco? V zelených vlasech Čech se prohání vítr, ale pod stromy v suchém listí zuří úporné hmyzí bitvy. Jakési blbé, ukoptěné pachtění hrdých larev a brouků, kteří "jak lvové bijou o mříže".