Interview ČT24 s Vladimírem Franzem

25.01.2014 07:27
Dobrý večer. Před rokem Česko prožívalo druhé kolo historicky první přímé prezidentské volby. Jak známo, ze střetu vyšel vítězně Miloš Zeman, který porazil Karla Schwarzenberga. Zeman řekl, že chce být jako prezident hlasem všech občanů. Do úřadu nastoupil osmého března a jedním z prezidentských kandidátů byl v prvním kole také host dnešního Interview ČT24 vysokoškolský pedagog Vladimír Franz. Vítám vás tady, dobrý den. 
Dobrý den. 
 
Co si myslíte o zavedení přímé volby prezidenta? Byl to správný krok? 
Tak, samozřejmě známe různé názory politologů, který jsou zvyklí jaksi si rovnat ty různé kategorie, jakým to odpovídá celá ta stavebnice, které se říká uspořádání státu a říkají, že ne, protože by se muselo měnit mnohé ostatní, ale já si myslím, vzhledem k tomu, v jaké situaci byl parlament a vůbec atmosféra koalice tady a tak dále, že ta přímá volba byla dobrá. Myslím si to proto a je to vidět nakonec i na volbách krajských, které proběhly krátce před prezidentskou volbou, kdy vlastně to vypadalo jakoby občané už rezignovali na stát, na politiku, úplně si říkali, oni si tam něco mezi sebou dělají a co je nám do toho. Stejně se nikam nedovoláme. Tak, najednou ta prezidentská volba bylo něco jako jsou takové ty soutěže Česko hledá talent, Česko hledá Superstar a všichni se zapojili, a to je dobře, protože když se lidi zapojí do toho celého dění, protože stát je nakonec jejich nástrojem a začnou se zajímat o tu politiku, protože to je nakonec to, co rozhoduje o jejich osudech a oni na to mohou mít vliv, když si to uvědomují a přemýšlí o tom, já myslím, že to bylo dobře nakonec. 
 
Takže vy jste šel do té show Česko hledá prezidenta? 
Já jsem nešel do show, protože já jsem ještě na konci července o tom psal do Lidových novin takové rozverné glosy, ale když to padlo potom na mě, tak si člověk musel uvědomit, že je to cesta, daleko víc tedy než nějaká touha po nějaké kariéře nebo nějakém postu a že tu cestu pakliže jsem řekl ano, musím ujít. 
 
Vy jste ve druhém kole volil Miloše Zemana, vy jste to veřejně přiznal. Pak se můžeme bavit o tom, jestli to měla a byla veřejná podpora, nebo jste někoho chtěl inspirovat. Přesto se znovu teď zeptám, volil byste ho znovu a proč jste si ho tenkrát vybral? 
Ono to bylo dáno konstelací, jak vypadalo druhé kolo prezidentské volby. Já, kdyby proti Miloši Zemanovi kandidoval třeba člověk typu, já nevím, jako kdysi už se objevil také v jiných prezidentských volbách třeba profesor Jan Sokol nebo již dnes zvěčnělá Jaroslava Moserová, tak bych neváhal ani na vteřinu, komu bych dal hlas. Ale vzhledem ke konstelaci, která byla, to znamená Miloš Zeman, Karel Schwarzenberg a vzhledem k tomu, jaká najednou se objevila mediální kampaň okolo Karla Schwarzenberga a vůbec, tak jsem člověk, která uvažuje racionálně a řeknu to takhle, dal jsem přednost sirové realitě před pouhým zdáním. 
 
A nebo jste taky mluvil o prasečí a ptačí chřipce. 
No, ta chřipka, o těch dvou chřipkách to se vynořilo nějakým způsobem, když jsem řekl, komu hodím hlas den před druhou volbou. 
 
No, říkal jste, že je to výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí, jde ovšem o mou ryze osobní volbu, nikoho tím nechci k čemukoliv nabádat. Nicméně, rozdíl mezi prasečí a ptačí chřipkou, co jste tím tedy myslel? 
Tím jsem myslel, že ani jedna, ani druhá alternativa není nic z čehož by člověk měl se dávat do tance, ale jako prezidentský kandidát jsem také říkal, že člověk by měl nést zodpovědnost za tuto zemi v dobrém i zlém a jenom, že se mi nelíbí, jak dopadlo druhé, jak dopadla tedy konstelace na druhou, druhé kolo volby, tak nebudu strkat hlavu do písku a nebudu alibisticky říkat, že se mi to nelíbí a s tím já nic nemám společného. Samozřejmě, že mám. Je to přijetí od zodpovědnosti za období této země, ve které žiju. 
 
No ne, ale hodnotit se přece po roce dá. Tak jen, když už jste používal ten příměr, tak prasečí nebo ptačí chřipka? Jsou to prostě chřipky, jsou to choroby. 
Ano, jsou to choroby. 
 
Co, dnes, když se ohlédnete ten rok zpátky, tedy vidíte? Jak jste spokojen s tím, jak úřaduje prezident Miloš Zeman? 
Tak prezident Miloš Zeman jaksi nedával nějakým způsobem najevo, že by se příliš změnil. Je to otázkou, protože se to může i stát, vzhledem k tomu prezidentství. Víme, jak Václav Klaus nejdřív působil, ale když se stal prezidentem, tedy zejména v prvním volebním obdobím, tak najednou působil jako kouzelný dědeček. Čili i tohle to je možné, ale to samozřejmě u Miloše Zemana jaksi nehrozilo a nestalo se. Čili ... 
 
A myslíte, promiňte, že u Karla Schwarzenberga to hrozilo? 
U Karla Schwarzenberga, co myslíte, že hrozilo? 
 
Že se z něj stane ten dědeček. 
Tak u Karla Schwarzenberga, který je dvacet let v politice jsem nějak nezaregistroval co by kdy jaksi pro občany udělal, tak si myslím, že by se nezměnilo nic nadále. A to mi také nebylo nic příjemného. 
 
Promiňte, zpátky tedy k Miloši Zemanovi. Vy jste spokojen s tím, co dělá? 
Ale vůbec ne. To jsem takhle ani neříkal a ani kvůli tomu jsem ho nevolil, abych byl spokojen s tím, co dělá. Já si myslím, že prezident je v roli, kdy má pocit, že přímá volba mu dala nějaký jiný mandát a snaží si vykládat ten svůj mandát a vůbec to prezidentování trošičku po svém a rozšiřovat ho. Je to do jisté míry takové to, jak se říkalo, že je to natahování ústavy. No, nevím, je to hledání tvaru, jak on si o tom sám myslí. Samozřejmě, že se dostává do určitých kolizí, to je jasné a myslím, že ani média mu to dlužná nezůstala. Je to vůbec zajímavé, že Miloš Zeman je vlastně solitérem, který je spoléhá pouze sám na sebe. To má samozřejmě výhody, ale má to především tu nevýhodu, že není schopen okolo sebe postavit pořádný tým. Tím mám namysli veškerý ten servis, který na Hradě může být, včetně, já nevím, mluvčího i člověka, který mu říká, co má dělat nebo mu zrovna řekne, máš zrovna virózu, nikam nechoď a zůstaň doma a ten mluvčí také působí jako takový nárazníkový štít, že jo. Každý prezident samozřejmě kdekoliv na světě je také člověk se svými chvílemi světlými i nesvětlými. Ale to ten Miloš Zeman nemá a navíc je v nekonsesu s médii. Když si řekneme, jak prezident jako veřejná osobnost má dát najevo, co dělá, tak asi každý den nebude někde chodit a vykládat to na potkání lidem. 
 
Tak, my jsme to taky od toho, abychom připomínali, co říkal po zvolení, co sliboval a co lidem připomínal. Já už jsem to říkala v úvodu Interview ČT24, že Miloš Zeman před rokem mluvil třeba o tom, že bude chtít společnost sjednocovat. 
 
Miloš Zeman: Ve svém inauguračním projevu jsem se zavázal, že se pokusím spíše sjednocovat než rozdělovat. Nemluvím teď o rozdělení společnosti na příznivce a odpůrce jednotlivých prezidentských kandidátů. Tato válka skončila prezidentskou volbou. Mluvím o daleko hlubším rozdělení, kde osa vedla mezi těmi, kdo byli nespokojeni s tehdejší koaliční vládou a těmi, kdo s touto vládou byli spokojeni. 
 
Jak to, pane profesore Franzi, vidíte vy? Sjednocuje Miloš Zeman společnost? 
Tak, prezident Zeman také říkal, že to skončí prezidentskou volbou. Ono to neskončilo, ono to pak vypadalo, jako kdyby to byl nějaké retro z Vávrovi husitské trilogie, kdy samozřejmě nepříznivci prezidenta chodili a všude se snažili okopávat kotníky. To znamená, že já si říkám a jestli ta cesta k té demokracii samozřejmě je pomalá, jestli třeba ve Spojených státech, když vyhraje republikánský kandidát, jestli také 150 milionů příznivců demokratického kandidáta pak chodí a čtyři roky vytvářejí dusno a potom, když je to naopak ... 
 
Mě spíš šlo o to, jak to cítíte teď, protože mám docela zajímavou příležitost se vás zeptat jako umělce, jako vysokoškolského pedagoga, jestli vnímají studenti, lidé ve vašem okolí, umělci, vy sám, prezidenta Miloše Zemana jako toho, kdo sjednocuje tu společnost. 
Jak už jsem říkal, prezident jakoby neměl výstup vůbec na společnost. To znamená, že my jsme opět u té otázky jednak toho hradního servisu i médií, takže prezident, ono to spíš vypadá ten Pražský hrad, jako takový labyrint nad Prahou, kde bloudí takový zvláštní minotaurus. Víte. Čili ... 
 
A tím myslíte prezidenta nebo někoho z toho jeho týmu? 
Ano, já myslím tím prezidenta, ale to ve vší úctě, ale jde skutečně o to, že je to zatím něco takové té společnosti dost vzdáleného, čili bych o sjednocení společnosti rozhodně nemluvil. 
 
Vy jste ale kandidoval v prvním kole prezidentské volby. Udělal byste to znovu? 
Teď se mě ptáte v jakém časovém horizontu, bych se chtěl zeptat. 
 
Tak, v první následující prezidentské přímé volbě u nás. Což samozřejmě nevíme, kdy bude. Respektive, je otázka jestli v tuto chvíli budeme počítat konec mandátu prezidenta Miloše Zemana, nebo nějaké speciální období, nebo to jestli on se znovu bude ucházet o kandidaturu. Mě spíš šlo o to, jak to vidíte dnes. Kdyby to přišlo zítra, tak jste připraven, přemýšlíte o tom nebo si počkáte, dáte ten čas až opravu budou lidé zase volit prezidenta? 
Ne, ne, ne. Je to takhle. Když skončily vůbec prezidentské volby, tak samozřejmě člověk se konfrontoval se světem, ve kterém jsem se normálně běžně nepohyboval. Čili jsme zjistil, co to asi tak obnáší. Pochopitelně jsem nemohl během té, já nevím, těch měsíce a půl, kdy to probíhalo v tom ostrém tempu, pochytit úplně všechno, ale já se rychle učím. A nechal jsem si vlastně takový sanitární čas na to, skoro toho roku, abych si uvědomil, co to vlastně je, jaká je úloha toho prezidenta ve skutečnosti tady. Co to je vysoká politika, co to je stát, co jsou to média a tak dále, a tak dále. 
 
A ta odpověď je tedy? 
Ta odpověď je taková, pakliže by nastala taková situace, že by to bylo bezpodmínečně nutné to klima k tomu a objevila by se třeba nabídka, je to možné, ale samozřejmě to není jenom, že člověk by ze dne na den se rozhodoval. Jak jsem si uvědomil, tak petiční fáze prezidentství, to je něco velmi příjemného a když se člověk velmi, jezdíte po republice, bavíte se s lidma, zjišťujete, co lidi chtějí, jaká je nálada. Potom ta druhá fáze, tam už by bylo dobré a pro příště, kdyby přece jenom se vytvořil už jakýsi profesionální tým a tandem. A ve třetí fázi potom jsem si ale uvědomil, přesto, že jsem toho dost velkým odpůrcem, poněvadž jsem říkal, že stát si člověk nemá kupovat, bohužel bez těch peněz to asi nejde. Čili, do Hustonu se dostanu klidně na skatebordu. Raketu už musím na Mars nebo letět v lepenkové krabici a když už bych byl, teď nedej nebo dej Bože tam už na tom Marsu, tak tam taky už potřebuju servis. 
 
Takže zkratka pro nás, nevylučujete to. 
Jednoduše tak, nevylučuju. 
 
Když se ale podíváme na to, co dělá prezident, tak my jsme se vás všech ptali před prvním kolem prezidentské volby, jak si představujete tu svoji pozici. Co byste dělali kdyby. Tak teď mě docela zajímá konkrétně, jak se díváte na jednotlivé kroky prezidenta. Teď aktuálně čekáme, jestli opravdu jmenuje všechny navržené ministry, jmenovat vládu má příští středu. Co byste dělal vy? Otálel byste? Vyzval byste jednotlivé kandidáty k pohovorům, postupoval byste stejně, nebo podobně jako Miloš Zeman a nebo jinak? 
Tak, já jsem tohle to říkal už někdy, když vypukla krize okolo Nečasovy vlády, že co se týkalo vůbec toho předchozího, že je dobré patrně, protože země dojde k předčasným volbám, aby byla stabilní, co nejrychleji tlačit na vítěze voleb, aby sestavil vládu. Čím dřív, tím lépe, proto je ta země samozřejmě i díky prezidentské volbě, kdy se lidé začli zajímat, došlo samozřejmě k velké polarizaci názorů a ten pohyb je takový odstředivý. 
 
Je to kritika prezidenta? To, co říkáte. On příliš nespěchá se jmenováním ani premiéra. 
Já nevím, jestli je to kritika prezidenta, domnívám se ale, že prezident je jedním z garantů stability země. A takhle by se měl tedy snažit, protože myslím, že země bez vlády nebo v nějakých takových prodleních je určitě méně důvěryhodná, než země, která tu vládu má. 
 
Měl postupovat rychleji? 
Já si určitě myslím, že ano. 
 
Když se ještě podíváme na to, co se děje teď, nevím, jestli máte možnost sledovat to, s čím přicházejí jednotliví kandidáti a v jaké náladě odcházejí od prezidenta, myslím, že politolog Lukáš Jelínek to komentoval v našem vysílání slovy jako kdyby znovu skládali maturitu. Takovou radost mají, ale ono je to jiná věc. Ten boj o prostor je určitě zásadní a určitě se i v následujícím období bude lámat. Není to tak, že se politici teď Miloše Zemana, prezidenta bojí a že mu ten prostor trochu vytvářejí? 
Tak prezident je silný hráč, který nesmí se zapomínat, že navzdory různým takovým folklorním prvkům, že tu zakopne nebo a tak dále, tak je to silný hráč, který uvažuje o tři tahy dopředu, je nakonec v politice celý život, je to technik moci a že zajde tak daleko, kam mu to ostatní dovolí. Čili, když je to, to bude ve stádiu, že on si pak vzpomene, aby mu přinesli jahůdky od dvanácti měsíčků, tak tam všichni poběží. Já myslím, že má být určitý mantinel, proto je v té parlamentní demokracii to rozložení musí v nějaké rovnováze. 
 
Tak možná jahůdkami ... 
Nejsme prezidentský stát. 
 
Možná byste pobavil prezidenta jahůdkami. My jsme ale viděli názor Jana Kysely, ústavního právníka, on totiž říká, že u nás to prostě je tradice, že se s prezidenty nepřeme, protože mají autoritu i u veřejnosti, ale tím si vytváříme to vlastní monstrum. Co byste poradil teď politikům, aby monstrum nerostlo? 
Já si myslím, že prezident by měl mít tu autoritu, to je bezesporu, proto je to prezident, což je takové vnesení, ale v dobrém slova smyslu, subjektivní, nadhledové roviny do této funkce. Je to samozřejmě vrcholná exekutivní funkce, ale měla by se lišit od třeba premiéra, který by měl být daleko striktním, striktnějším úředníkem. Ten prezident do toho vnáší určitý nadhled a hlavně, to je zajímavé, že na tohle to v těch debatách, co by všechno prezident měl nebo neměl dělat, protože jsme furt řešili, co by dělal jako ministr práce, ministr financí jako premiéra, ale neřešilo se, co vlastně by ten prezident také měl dělat. Že on je symbolem a hlavou státu. To znamená, že on pojmenovává směřování a smysl tohoto státu, což bych neočekával ani tak od premiéra, ten musí úřadovat, ale prezident tento luxus má a tak by ho měl využít. Všimneme si, že teď stávající i předchozí prezident jsou technologie moci, kteří přicházejí, kteří mají pocit, že stát je jenom redukce na národohospodářský model. Václav Havel v tomto smyslu zdaleka takto neuvažoval, nebyl ani tak, myslím, zdatným technologem moci jako tihle ti, ale přesto ten jeho dopad, že lidé měli pocit, že ten stát je ještě něčím jiným, než jenom modelem národohospodářským, má smysl. Čili, já myslím, že tady je ta úloha toho prezidenta a proto bychom si ho měli vážit stále, že to není jenom nějakej ouředník. 
 
Jak moc si ho vážíte za to, že nechce jmenovat desítky lidí, kteří čekají na profesorský titul. Vy sám jste profesor, vy se asi můžete vžít do situace člověka, který to dotáhl tak daleko, že už jenom vlastně čeká na administrativní potvrzení toho svého povýšení nebo ocenění své kariéry. 
Řeknu vám to takhle. Před deseti lety, když jsem byl jmenován profesorem, ten samý den mi vycházela knížka rozhovorů, přesto, že jsem to věděl, kdy budu jmenován, přestože se tam uvádím stále jako docent, protože jsem nevěděl, zda-li hlava státu taky tehdejší, tedy Václav Klaus, také třeba nepodlehne nějakému subjektivnímu pocitu. 
 
A vadí vám, že to nechce prezident udělat? 
Samozřejmě, že ano, to je ostuda. Je to ostuda, je to nepříjemné pro ty, kteří mají být jmenováni, ale je to ostuda pro prezidenta. Nesmíme zapomenout, že profesorské řízení je velmi subtilní, sofistikovaný proces, kdy o tom rozhoduje asi 50 lidí z oboru nebo vědců, tvůrčích pracovníků, pedagogů, navíc na univerzitě, která jaksi ví, co dělá, tak potom dává návrh ministrovi, který, ministerstvu, které zkoumá náležitosti, zda-li je ten člověk bezúhonný, nepáchá trestnou činnost a pak to dává prezidentovi, který tak jako oficielně hlava státu, oficielně stvrzuje, je to stejné jako třeba prezidentský slib, je to oficielní stvrzení toho, že stát si role univerzitního profesora v celostátním měřítku, i mezinárodním třeba, váží, že to má tu váhu, kterou má, jo. Čili ten prezident, navíc to stanovuje zákon, že prezident jmenuje univerzitní profesory. 
 
Vy jste říkal, že to je ostuda, ale když se vrátíme na úplný začátek, co jste si myslel o kauze kolem Martina C. Putny. Tam to vlastně všechno začalo, protože kdyby možná nebyla tak kauza, tak těch 80, dnes už možná víc lidí, tu profesoru má. 
No, u Martina Putny, tady jsme právě u toho. Zákon praví, že prezident jmenuje univerzitní profesory, ale zákon rozhodně nepraví, že se prezident u toho má řídit pocitem osobní libosti, či nelibosti. To je oficielní akt, nikoliv pozvání na soukromý večírek. Čili vezmeme si anglickou královnu, která také jmenuje, uvádí do šlechtického stavu různé rockery s nimiž rozhodně také nemá stejný modus vivendi a nestěžuje si , že je pouze věšákem na korunovační klenoty. Čili, ten prezident ... 
 
Nebo strojem na podpisy. Což nechce být prezident Miloš Zeman. 
Nebo strojem na podpisy, to je právě tady jako je to zase stroj na podpisy, ale v každém případě to není soukromá libost či nelibost, protože tady je názor té univerzity, která o tom s odpuštěním ví daleko více než prezident. 
 
Lidově řečeno, ale s prezidentem teď možná vůbec nikdo nehne, ověřili si to i zástupci vysokých škol a bude na parlamentu, aby nějakým způsobem legislativně tu situaci vyřešil. Myslíte si, že je správný návrh, aby profesory jmenoval šéf senátu? 
Tak šéf senátu je institucionálně vlastně po prezidentovi druhý nejvyšší úředník, ale jde spíš o to, tady se otevřela otázka, autonomie vysokých škol. Nesmíme zapomenout, že Česká republika má jednu, má nejstarší univerzitu ve střední, severní a východní Evropě, čili je to tady něco, co je dost organicky spjato, že ji zakládal římský král tehdejší v konsensu s papežem. Čili se nejedná o nějaké dřevo zpracující družstvo na Vysočině, jo. Čili spíš jde o to, že ta, ty, že vůbec vysoké školy zda-li by neměly být autonomnější. Já když jsem dělal předsedu akademického senátu AMU a byla na pořadu volba rektora, mě samotného se nelíbilo, samotnému se nelíbilo v tehdejším novém vysokoškolském zákonu, že akademický senát hlasuje o návrhu, návrhu na jmenování. Tam už chybí, že akademický senát volí. Čili, to je vůbec otázka k samostatnosti vysokých škol a pakliže stát nebude chtít, no tak asi nebude chtít, ale upřímně řečeno, to není vina vysokých škol, ale pak se asi řekne, že ten stát, tedy hlava státu, když se řekne školství, sahá po revolveru, že si vlastně vysokoškolského školství a vůbec vzdělanosti neváží a musím říct, že to je spíš v její neprospěch, než v neprospěch toho vysokého školství. 
 
Další věc, ke které má Miloš Zeman jiný přístup, než jeho předchůdci, jsou milosti. Nezříká se ale, když vezeme milosti, profesory, tak trochu svojí práce? Přece i to nějaké zvažování toho jednotlivého příběhu, jednotlivého případu nebo dokonce možná i seznamování se s kandidáty na profesory, je práce prezidentovo zaměstnání. 
Navíc to vyplývá ze zákona. Když prezident řekne, že nechce, že se mu nechce naplňovat zákon, dává mi tím nepříjemný precedent, přece nežijeme v zemi precedentálního práva, mě jako občanovi, proto já si řeknu třeba platí pravidla silničního provozu a mě se zrovna nechce je dodržovat, tak je nebudu dodržovat, jo. To není dobrý příklad, který podává. 
 
Co s tím ale, pane Franzi, co s tím? 
Já si myslím, že prezident samozřejmě by měl naplňovat svoji ústavní roli prezidenta a naplnit to i lidským obsahem. To je jedna z hlavních jeho rolí. To samozřejmě ano, ale ten lidský obsah by neměl být jenom v rovině nějakých libostí či nelibostí, nebo dokonce se dostávat do roviny, kam se dostávali různí třeba až autokraté, kdysi jako Vilém II., který neustále se vydával za nejlepšího ředitele cirku, znalce opery, všehoznalce a není to úplně nejlepší. 
 
Já vám musím v tuto chvíli už poděkovat, že jste měl čas na Interview ČT24 
Čili méně subjektivismu, méně subjektivismu ... 
 
Ale budeme muset, pane profesore, dát prostor Událostem. Takže děkuju, že jste přišel. Hezký den. 
Určitě ano, mějte se moc hezky. Na shledanou.
 
 
Interview ČT24, Barbora Kroužková, 24. 1. 2014
Zpět