O jedné premiéře a leklých rybách
Praha, 4. listopad, kostel sv.Šimona a Judy, kalný večer. Ars Brunensis Chorus, Musica Aeterna, sólisté ze tří zemí, dirigent Roman Válek. Georg Fridrich Haendel: Israel v Egyptě. Stěžejní dílo oratorní literatury. Málokdy hraná sborová epopej, neprávem stojící ve stínu Mesáše.
Venku drobně mrholí. Ve vyhřátém kostele asi 50 posluchačů, tedy rozhodně méně než interpretů. Pražané brněnským rozumějí! Kdo znal (například) Gardinerovu nahrávku Haendelova oratoria, měl možnost srovnání a věděl, že se stává svědkem mimořádné události. Souhra, intonační přesnost, skvělé frázování, smysl pro hudebně dramatickou stavbu; zkrátka dramaturgický čin spojený s interpretační vizí. Na vědomost dáno! Plakáty visí... Člověk by očekával alespoň hudebníky, hudební teoretiky či kritiky. A přitom Israel v Egyptě není pětiminutová sonatina pro sólovou pikolu. Nic! že by zima listopad, či něchuť smíšená s nedobrou vůlí, anebo obyčejná apatie vyplývající z přemíry informací? Všeho trochu.
"Kulturní" ČT2 o akci zájem neprojevila, zato bylo lze v následujících dnech sledovati hodinový pořad o začínajících rapperech. Popový showbusiness se o sebe dokáže postarat vskutku královsky. Jedu-li po dálnici, jsem bombardován billboardy, koupím-li si jogurt, může se mi snadno přihodit, že budu vylosován a půjdu na pitomý singspiel vydávaný za muzikál, anebo alespoň vyhraju "šmoulí" CD či sofistikovanou sumu průměrnosti z produkce jistých bratří... Vážná hudba vyžaduje pozornost, nelze ji chápat jen jako kulisu odhlučňující svět a zahánějící lidem strach z ticha. Je sice záležitostí menšinovou, ale menšina přece neznamená ústup.
Pánové "vážní", pro spásu duše, pohněte se! Nelze se chovat jako leklé ryby, strach z vlastního názoru skrývat za opatrnou netýkavost, přezírat kromě zaběhnutého a ověřeného fetišismu - tj. psaní o Beethovenových bydlištích či mastných límečcích Bedřicha Smetany - vše, co je spojeno s rizikem dobrodružství. Přece nechcete svou nepružností přiložit polínko k vytoužené paušalizaci spotřebního světa, v němž si zdravý oklahomský farmář ihned porozumí s negramotnou čuvašskou pradlenou nad ještě vlažným hamburgerem! Tentokrát šlo "pouze" o interpretaci Haendela; co přijde příště? Uvědomte si, prosím, ve svých akváriích, že teoretické disciplíny musí sloužit. Musí pomáhat dílu, interpretům i posluchači a přispívat tak k neustálé kultivaci ducha. Jde o odpovědnou a nekončící službu, snad dokonce o poslání nebo misii. Misionářům však pýcha, lhostejnost či lenost nepřísluší.
Vladimír Franz; psáno v listopadu 1999 pro Lidové noviny. Pro rubriku Mimochodem odmítnuto, přislíbeno otištění v rámci jiné rubriky, k čemuž ovšem nikdy nedošlo. Tím spolupráce Vladimíra Franze s LN skončila.