TŘI OTÁZKY (A DVĚ NAVÍC) pro Vladimíra Franze

Významný český hudební skladatel, malíř a pedagog Vladimír Franz je autorem sugestivní hudby k Deákově inscenaci Millerových Čarodějek ze Salemu. Při hlavních zkouškách inscenace jsme mu položili několik otázek. 

 

Zkomponoval jsi scénickou hudbu k desítkám inscenací. Už ses při této práci potkal s dramatikem Arthurem Millerem? 

 

S dílem A. Millera Smrt obchodního cestujícího jsem se setkal při spolupráci s režisérem Lubošem Pistoriem v jednom mimopražském divadle. Žel, tato spolupráce nebyla, kvůli neblahým okolnostem v divadle, dovedena do konce. 

 

Ve své profesorské přednášce jsi před lety uvažoval o tom, že hudební skladatel čte dramatikův text vlastně dramaturgicky. Jak na tebe působila Millerova pětašedesát let stará hra? 

 

Přemýšlel jsem, koho lze označit za klasika. Klasikem je ten, kdo dokáže "zpřítomnit" zpracovanou látku natolik intenzivně a sugestivně, že ji, navzdory nejrůznějšímu časovému odstupu, učiní naší vlastní důvěrnou součástí. Millerův text je, jak se zdá, stále živý a ukazuje se být palčivě aktuálním. 

 

Jsi známý tím, jak úzkostlivě dbáš o realizaci svých kompozic. Scénickou hudbu k Čarodějkám jsi sám nahrával a hraješ v ní na varhany a klavír. Jak takové nahrávání probíhá? 

 

Skladbu nosím dlouho v hlavě, hledám koncepci i konkrétní tvar. Definitivní práci neustále odkládám, čekám, zda se neobjeví ještě nějaké lepší řešení. A když už není opravdu zbytí, vrhám se k napsání partitury. Nahrávání lze považovat za velmi dynamický proces. Spolupracuji se členy zlínské filharmonie. Jsou to skvělí muzikanti, mající navíc vzácnou vlastnost, totiž, že je hudba stále baví. Vlastní nahrávání probíhá hladce, bez složitého a úmorného vysvětlování. Potíž je však v tom, že mě během natáčení začínají napadat další, s tematikou související skladby. Snažím se je proto, dokud mám muzikanty ve studiu, bleskurychle zapsat. Jedná se o takový závod. Nu a pak již přichází vlastní hudebně režijní fáze a kompletující spolupráce se zvukařem. 

 

Před několika lety měla premiéru tvá opera podle Čapkovy Války s mloky. Připravuješ nějaké další operní dílo? 

 

Válku s Mloky jsem nepsal jako varování před mloky, ale před naším civilizačním směřováním. Domnívám se totiž, že si ke zkáze stačíme úplně sami. Opera vznikla v roce 2005 a při zpětném pohledu mne až děsí, kolik společenských jevů jsem v ní, ač nemám křišťálovou kouli, předpověděl. Realizaci díla v ND jsem však, bohužel, nestačil dohlídat. Kryla se totiž s mou prezidentskou kampaní – čistě náhodný souběh a zřejmě důkaz, že Bůh v kostky hraje – takže mnohý záměr byl inscenačně rozmazán či nevyřčen... Píšu-li operu, myslím na konkrétní interpretační tým. V současnosti tým, ale rovněž i téma nové opery, hledám. Takže zatím spíš uvažuji o smyčcovém kvartetu či druhé symfonii. 

 

Vyplatí se dnes ještě ve světě recyklovaných výrobků a idejí tvořit? 

 

Dnešní svět se přímo prohýbá pod smrští agresivní banality. Zbývá-li nám uvnitř alespoň trochu z nás samých, je potřeba to adekvátně vyjádřit. Byť jen proto, abychom v té povodni neutonuli, nestali se paušálovou položkou utopenou v beznaději, zkrátka abychom neztratili duši. 

 

Jan Vedral, Hospodářské noviny, 11. 1. 2018