Válka s lidmi

08.10.2013 18:59

Franzovo dílo je jakási operní varianta katastrofického filmu. Jenže pak to chtělo přece jen odvážnější hudbu.

Aby hudební skladatel kandidoval na funkci prezidenta, se u nás ještě nestalo. Aby nemohl na svou vlastní premiéru, protože musel na poslední televizní debatu kandidátů, která s premiérou kolidovala, už je pro zápis do politické i hudební historie.

Vladimír Franz operu Válka s mloky napsal za pár měsíců, jak sám uvádí, první poloviny roku 2006. Tehdejší ředitel Národního divadla Daniel Dvořák ji objednal. Tak by to mělo být, opery se nedají psát do šuplíku a pak nabízet po divadlech. Dokonce ani téma si autor nevymyslel úplně sám, Čapkova Válka s mloky byla součástí objednávky. Ovšem nebyl by to Franz, kdyby do zadání nepromítl své vidění věcí.

Vyšel nakonec jen z jedné krátké situace, v níž radiotelegrafista informuje svět o zániku New Orleansu, které se propadá do moře. A shání svoji nezvěstnou snoubenku Minnie. Vlastní téma Franzovy opery je tedy jakási operní varianta katastrofického filmu, jakých jde v televizi a v kinech v poslední době řada. Jenže pak to chtělo přece jen odvážnější hudbu, přesněji: hudbu méně vázanou na obvyklé operní vzory. A stejně tak méně konvenční zobrazovací metodu režie.

Klidně by se mohl najít někdo, kdo tuto operu bude považovat za logickou součást skladatelovy současné prezidentské kampaně. Bere se v ní za tytéž ideály a vyjadřuje obavy ze stejných věcí jako na předvolebních mítincích. Což je mi na celé věci nakonec nejsympatičtější, neboť to dokládá opravdovost jeho občanských postojů a názorů. Ať už volba dopadne nakonec jakkoli, právě v tom je Vladimír Franz pro zdejší společnost nejcennější!

K hudebně názorovému střetu Franze s běžnými operními zvyklostmi asi dojít muselo. Jako přesvědčený postmodernista píše přiznaně eklektickou hudbu.

Bylo zřejmé, že ne všichni v Národním divadle Franzovu dílu věří, ne všichni se s ním ztotožňují, ale všichni mu věnovali veškeré síly a tak to má mezi profesionály být. Co se týká odkazů a citací, k hudebně názorovému střetu Franze s běžnými operními zvyklostmi asi dojít muselo. Jako přesvědčený postmodernista píše přiznaně eklektickou hudbu. Ale na použití různých hudebních vzorečků a myslím i citací (Janáčkova Věc Makropulos?) reaguje tradicionalistická operní veřejnost jako na svého druhu nedokonalost.

Ani mě Franzova opera úplně neuchvátila. Leccos bych vyčítal triviálnímu libretu Rostislava Křivánka, které opakuje mnohokrát viděná situační klišé. A to má i své hudební důsledky. Skladateli nelze upřít některá ryze hudebně působivá místa. Dílu pomáhají i žánrové a stylové průniky. Nejnápadnější jsou ty do pokleslého muzikálu, který tu charakterizuje přihlouplé lidské pokolení, které si chce jen bezstarostně užívat a nestará se o možná globální nebezpečí, tím méně o své vlastní prohřešky vůči planetě, kterou obývá. Mloci reprezentují přírodu, kterou lidé drancují a ona jim to vrací - třeba vlnou tsunami, již mloci vyvolají, aby si udělali životní prostor.

Největší potíž opery jsem však již zmínil: hudebně bych si ji představoval razantnější a méně popisnou, což platí i o režii Davida Drábka. Na Válce s mloky je zkrátka znát, že oba zralí muži, byť ve svých oborech zkušení, na operním jevišti debutovali. A také, odhaduji, že si ne ve všem porozuměli.

Hlavním hrdinou nastudování Války s mloky je pro mě dirigent Marko Ivanović, který vtiskl opeře tvar a na premiéře od dirigentského pultíku vedl dění nejpevnější rukou. Už opakovaně dal najevo, že v něm možná trochu přehlížíme jednoho z nejlepších mladých dirigentů, které máme. Hudebně, v orchestru, ve sboru i dobrými sólisty, si osazenstvo Státní opery - Národního divadla, napravilo nedávnými premiérami notně pošramocenou reputaci. Ivan Kusnjer s velkým nasazením provedl postavu Oliviera Lascotta, i když víc než obvykle sledoval dirigenta - a nelze se mu vůbec divit. Parádní výkon. Franz totiž k některým pěveckým partům vůbec není ohleduplný a zpívání je to obtížné - poznala to i perfektní Galia Ibragimova v roli Chief Salamandera. Přece jen snazší úlohy Freda a Minnie dobře absolvovali Václav Sibera a Maria Kobielska. V roli popového zpěváka do operní sestavy skvěle zapadl Petr Kotvald.

Přijetí lze čekat různé. Zdaleka ne vše se podařilo v koncepci díla i inscenace. Ale událost to je, i kdyby nebyla ověnčena prezidentskými volbami.

O přípravě světové premiéry jsme přinesli video Dilema občana Franze.

Josef Herman, Česká pozice, 11. 3. 2013