Román Karla Čapka Válka s mloky je dílem na pomezí žurnalistiky, dokumentaristiky,politického románu a rodícího se science-fiction. V kontextu doby svého vzniku, v polovině třicátých let minulého století, byl především jasným varováním před expanzí zrůdné nacistické ideologie a mocenských choutek nové německé vojensko politické garnitury. Jeho skutečná síla ovšem spočívá v důrazném varování lidstva před nejprve nekontrolovaným a vzápětí nekontrolovatelným technickým vývojem, který může být, ztratí-li morální kontinuitu a reflexi, pro lidstvo sebezáhubným. Neboť to, co se zprvu zdálo jedinečně užitečné - totiž polidštění mloků a jejich přetvoření v armádu dokonalých a levných pracovních sil - stalo se brzy hrozbou. Jakmile se totiž mloci stali předmětem ekonomiky a průmyslu, stali se zároveň logickou součástí mocenské a politické hry, stali se globálním problémem. Problémem tak dlouho bagatelizovaným a podceňovaným, až se stal neřešitelným. Mloci totiž - v podstatě bez emocí a bez jakékoli nenávisti - začali být přemnožení a potřebovali tudíž nové mělčiny, nová pobřeží. A tak si je prostě vytvořili z někdejší pevniny. Souš začala ustupovat, lidstvo se vzpamatovalo - pozdě, jak je jeho nevyléčitelným zvykem - a začalo vést válku, která ovšem byla od počátku prohraná.
Autory opery na románu zaujalo především téma nekonečné lidské neschopnosti uvědomit si rodící se nebezpečí, zpupné sebevědomí a jistota nadřazenosti lidské rasy, která je přesvědčena, že cokoli vytvoří, je také schopna bez problémů ovládat. Zaujalo je téma lidské přilnavosti k dobrému bydlu, přesvědčení, že účel vzrůstající životní úrovně posvětí jakékoli prostředky. Libreto románu se pak nikterak neblíží klasické dramatizaci - naopak, jako základ dějové linky posloužily pouhé dvě stránky románu. Konkrétně z jeho závěrečné části. Poštovní úředník Fred Dalton rozesílá na všechny strany telegramy o noční obrovské přílivové vlně, která smetla půl města do moře, posílá prosby o pomoc a nakonec vždy připojí doušku s prosbou o vyřízení pozdravu své milé Minnie. Je to právě on, který pod pohrůžkou mločích pistolí,odešle první depeši Chiefa Salamandera. A svět ho má za blázna a jeho zpráva nikomu nestojí ani za otištění v novinách. Mezitím se gigantická vlna zmocňuje velké části Mexického zálivu - mezi jiným i městeček Morgan City a Vermillion Bay - odtud Morgan Bay, ve kterém se děj opery odehrává.
Libreto je tedy v podstatě rozvedením jedné jediné dramatické příhody naznačené v románu. Je to však příběh pevně zasazený do kontextu celého románu. Nedávná historie i současnost Morgan Bay totiž důsledně vyrůstá z fiktivní reality Čapkova díla. Je tu starý Jensen, který kdysi pomáhal kapitánu Van To- chovi kolonizovat první mloky. Je tu Salamander Syndikáte - obludná globální průmyslová mašinérie na využití mločí síly. Je tu pamflet X varuje - osamocený varovný výkřik označený za zlovolný pamflet. Výrazně posílen je motiv manipulace. V první řadě manipulace davu ochotného ve jménu plného břicha podpořit kohokoli a naopak udupat každého, kdo plné břicho ohrožuje.
Libreto do jisté míry předjímá i formální prvky zpracování - do textu jsou včleněny paradoxní reklamní bloky, pracuje se se sitkomovým smíchem, některé pasáže jsou stylizovány jako pokleslý muzikál, předpokládají se filmové dotáčky, svou roli tu sehrají poblikávající hrací automaty, hlavní tahák slavnosti v Morgan Bay je heavy metalová kapela...
Autoři opery považují za důležité uvést časové souvislosti vzniku opery, ze kterých je dodnes mrazí. Scénu s obrovskou smrtonosnou vlnou vytvářeli jen několik týdnů před tímř než ničivá tsunami smetla pobřeží Dálného Východu a Oceánie. To, že o několik měsíců později část Mexického zálivu - konkrétně New Orleans (hypotetické Morgan Bay autoři v souladu s Čapkem situovali pár desítek kilometrů odtud) zmizelo pod vodou, bylo jim už jen velmi smutným potvrzením děsivé aktuálnosti tématu a smutné geniality Čapkových vizí. Do jaké míry je lidstvo zodpovědné za tyto katastrofy? A není-li - jaké hrůzy samo na sebe připravuje, aniž si je ochotno a schopno přiznat jejich existenci? Vede globalizace k banalizaci těchto problémů? Svět se vlivem komunikačních technologií (o kterých se Čapkovi ani nesnilo, on si musel vystačit s rozhlasem, novinami a telegrafem) zmenšil na jedno velké náměstí s pár ulicemi. Čím je ale menší, tím jako kdybychom byli méně schopni ho řídit správným směrem. Také o tom je Franzova a Křivánkova Válka s mloky. Jakož - v geniální schopnosti předvídat - i ta Čapkova.
Opera Válka s mloky vědomě shrnuje autorovy poznatky vyplývající jak z jeho tvorby dramatické (opera Ludus Danielis, scénická oratoria Hérakles, Júdit, jakož i 1 50 nejrůznějších hudebně dramatických řešení polarity hudba - text v činoherním divadle), tak poznatky ověřené pracemi pro symfonický orchestr (7. symfonie - Písně o samotách, symfonické variace na téma písně Jiřího Šlitra Co jsem měl dnes k obědu atd.). Autor, který je řádným profesorem hudební dramaturgie a dramatiky na pražské Akademii múzických umění a je důkladně obeznámen s vývojem, směřováním a úskalími komunikace opery 20. století, zvažoval pečlivě zvolené prostředky Války s mloky, opery-variace na téma Karla Čapka na libreto básníka a dramatika Rostislava Křivánka. Uvědomil si, že hledaný civilismus, strukturální destabilizace či omezování prostředků operního útvaru, jak jej znal klasicismus či romantismus, nepřineslo - až na pár výjimek - požadované výsledky a že se opery zdánlivě překonané ukazují mnohdy daleko aktuálnější než mnohé „žhavé novinky“. Zároveň si byl vědom, že přetěžování operního útvaru filozofickými významy, literaturou či pouhou přemírou informací rozhodně opeře - jakožto útvaru sui generis - neprospívá. Vladimír Franz a Rostislav Křivánek, kteří nechápou funkci umění jako laboratorní řešení soukromých problémů, ale především jako formu komunikace, zvolili lapidární operní schéma, tak jak je znalo století devatenácté, a jak je převzali i klasikové hudby století dvacátého - např. Dmitrij Šostakovič (Lady Macbeth mcenského újezdu), Sergej Prokofjev (Ohnivý anděl), Francis Poulenc (Dialogy karmelitek), Benjamin Britten (Peter Grimes) - pochopitelně naplněné soudobými hudebně dramatickými prostředky.
Hybatelem opery je orchestr, který však svým obsazením (kvůli proveditelnosti) nepřekonává orchestr klasické romantické opery (Verdi, Smetana), výjimku tvoří vybavení pro vystoupení heavy metalové kapely.
Opera o dvou dějstvích je členěna do čtrnácti scén (8 v prvním a 6 ve druhém dějství), pečlivě sledujících vzestupnou temporytmickou liniii. Každá scéna začíná deklamačně a ústí do uzavřené árie, jakožto shrnutí. Výjimku tvoří scéna na radnici = fanatizace davu - totalitní motor - odhalující a uvolňující „dionýskou" složku opery, a potom také finální scéna prvního dějství (slavnost v Morgan Bay), která pracuje s principem střihu.
Jednotný proud opery je záměrně přerušen několika „vstupy“ pomyslného muzikálu Poseidon, který je opět přerušován reklamami. Tyto vstupy mají nejen roli křivého zrcadla současnosti, ironického vpádu „zábavné kultury" do žánru opery a vytvoření kontrastu - v poslední scéně mají i roli dramatického kontrapunktu s tragickým vyústěním děje. Autoři se domnívají, že kýč a banalita se v dramatickém kontextu stávají vysoce účinnými gradačními prostředky. V partituře je několik leitmotivů (Syndikát, Lascott, Osud, Bobby, Mloci...), které jsou rozvíjeny v jednotném symfonickém proudu permanentní hudební evoluce. Hudba se pohybuje v rozšířené tonalitě, podle situace osciluje od dia- tonické masové písně po polyfonální či aleatorní plochu.
Autor reaguje i na umělé vybujení „minimalistických" prostředků v soudobých operách (kterýžto „minimalismus", vzdálen od původních východisek, svědčí spíše o mechanickém ovládnutí práce na počítači), a to tak, že volí minimalistický motiv pouze pro svět umělý, nepravděpodobný, strojový - tedy pro svět mloků.
Vladimír Franz, Rostislav Křivánek
1. DĚJSTVÍ
Fred Dalton bouří proti mlokům, obyvatelé Morgan Bay, kteří odjakživa žijí z těžby ropy v zálivu a mlokům vděčí za nebývalou prosperitu, ho za to nemají rádi. Nejvíce šéf místní pobočky Salamander Syndikátu, Oliver Lascott - ten ale především proto, že mu Dalton chodí za dcerou Minnie. Aby se ho zbavil, označí ho za autora pobuřujícího protimločího pamfletu a nechá ho davem vyštvat z města. Fred se ještě stačí domluvit s Minnie na společném útěku a běží se skrýt na vrtnou plošinu do zálivu, kde na Minnie počká. Lascott, který jejich záměr prohlédl a dceru doma zamkl, ho, podpořen dvěma oddanými těžaři, sleduje, aby ho nechal zbít. Mezitím probíhá velká lidová veselice, ony hry, které každý obratný manipulátor nezapomene přiřadit ke chlebu. Uprostřed bujarého veselí se náhle z moře přivalí obrovská vlna, která všechny a všechno smete.
2. DĚJSTVÍ
Na pochroumané vrtné plošině přežili katastrofu jen Fred a Lascott. Oba se jen těžko smiřují s faktem, že Minnie, spolu se všemi ostatními v Morgan Bay, zahynula. Fred je od počátku přesvědčen, že za smrtící vlnou stojí mloci, Lascott setrvává na pozici jejich obhájce. Teprve projev Chiefa Salamandera, který vyslechnou z nalezeného rádia, dá za pravdu Fredovi. Lascott se ale ani teď není ochoten smířit s fakty. Zešílí. Fred se pokusí dostat je oba z útrob plošiny. Stěny se ale náhle zřítí a oni stojí na temeni vrtné plošiny, obklopeni nikde nekončícím oceánem, především však armádou mloků v čele s Chiefem Salamanderem. Je tu i klec s několika přeživšími lidmi. Jedna z nich je Minnie, které se na poslední chvíli podařilo utéct ze zamčeného domu a běžet za Fredem na plošinu. Chief Salamander deklaruje pragmatičnost mločích úmyslů a propouští lidské zajatce. Armáda mloků odchází a Chief Salamander na plošině zůstává jen s malým chlapcem, který tak obdivoval mloky, že za nimi utekl na plošinu ještě před katastrofou.
Hudební nastudování: Marko Ivanović
Dirigent: Marko Ivanović / František Drs
Režie: David Drábek
Scéna: Šimon Caban
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Pavel Dautovský, Šimon Caban
Choreografie: Henrieta Hornáčková
Sbormistr: Tvrtko Karlovic
Dramaturgie: Pavel Petráněk
Fred Dalton, pošťák: Valetin Prolat / Václav Sibera
Minnie Lascottová, jeho dívka: Maria Kobielska / Simona Procházková
Olivier Lascott, její otec, delegát Salamander Syndikátu a ředitel ropných vrtů: Richard Haan / Ivan Kusnjer
Jensen, bývalý námořník: Roman Vocel
Jackson, majitel dragstoru: Jiří Bruckler / Jiří Kubík
Charles Brownell, dělník na ropných vrtech: Ivo Hrachovec / Adam Leftwich
James Holton, dělník na ropných vrtech: Jiří Hruška / Jan Markvart
Paní Hamiltonová: Galia Ibragimova
Bobby Hamilton, její syn: Petr Hais / Lukáš Vorel
Chief Salamander: Galia Ibragimova
Poseidon, zpěvák populární hudby: Petr Kotvald
Billy Bingo, zpěvák populární hudby: Petr Kotvald
Zpěvák skupiny Salamandři, zpěvák heavy metalu: Lukáš Frýda
Najáda: Markéta Panská / Gabriela Pešinová
Konferenciér: Martin Zbrožek
Pudl: Milan Boček
Mlok: Helena Fábiková, Pavla Horká, Igor Kolva, Jurij Kolva, Zuzana Kormošová, Lucie Kozlová, Ladislav Lojda, Marcela Pupsová, Jurij Slypyč, Veronika Telnarová, Iva Zahradníková
Humr: Helena Fábiková, Pavla Horká, Petra Nálevková, Veronika Telnarová, Iva Zahradníková
Najáda: Zuzana Kormošová
Mořský koník: Martin Gebauer, Igor Kolva, Yevgen Lisovik, Ladislav Lojda, Marcela Pupsová
|
|
