Vladimír Franz a Ida Saudková prozradili více o výstavě v Semilech
23.07.2017 00:00
Až do konce prázdnin probíhá v prvním patře semilského muzea výstava Idy Saudkové a Vladimíra Franze. Oba autoři byli osobně přítomni v pátek 30. června na vernisáži a s odstupem vám s nimi přinášíme dva krátké rozhovory.
Jako první odpovídal na otázky Vladimír Franz:
Jak jste prováděl výběr děl na tuto výstavu?
Jedná se o intimní prostor, letní výstavu. Převažují obrazy květin, které si člověk sám vypěstuje ve formě obrazů i akvarelů. Kromě tohoto cyklu jsou zde zachycena i poutní místa z cyklu Chvála barvotisku a na doplnění dvě věci z 80. tých lel a jedna ještě když jsem chodil na gymnázium, jako takové juvenilie - připomínka dávných dob.
Co najdeme v těchto obrazech?
Květiny jsou vlastně o pronikání mikro a makrovesmíru, jak se vyvíjí. Každá z květin se vyvíjela miliony a miliony let, než dostala takový tvar. Bohužel společnost se nevyvíjí tak dlouho, proto se radši hledají zákony a ne zákonitosti. Mám radši věci pozitivnější a pronikání člověka do přírody, paměť krajiny a paměť přírody.
Stojíme před obrazem nazvaným Totalita, jak vznikl ten?
Dá se říci mimoděk v polovině 80. tých let, kdy vznikal cyklus skladatelů Bartók, Stravinski, Šostakovič a náhle mezi nimi vznikl i tento, aniž bych to měl v plánu, trochu možná z podvědomí. Podle mě to i vyjadřovalo tu dobu, tak proto se to jmenuje Totalita.
Mluvil jste při zahájení výstavy o tom, že jste zde měl dříve ateliér. Přímo v Semilech nebo někde blízko?
V Semilech ne, bylo to v Rybnici. Mluvil jsem o tom, že jsem ze Semil do Rybnice na zádech stěhoval třímetrové plátno a maloval pak obraz Ofélie. Nebral jsem to tehdy jako nějaký umělecký rituál, ale musel jsem tam ten obraz zkrátka nějak dostat.
Kde nyní obraz Ofélie je?
Mám ho doma, je to dnes takový kýčovitý obraz, asi ani nikdy nebyl na výstavě, stojí za zmínku právě kvůli jeho vzniku.
Co vás zajímá při malování přírody?
Líbí se mi zastavení vodní hladiny, jako měl třeba Tarkovský ve Stalkerovi. Voda je zároveň průhledná, ale má v sobě tajemno. Jizera tady byla úžasná a za barvírnou v Sytové třeba šestkrát za den změnila barvu :o). Několikrát jsem zachytil taky řeku Otavu. Jeden obraz Jizery byl vlastně nyní na výstavě v Mexico City, a ten zatím nedoputoval zpátky do Čech, jinak by tu samozřejmě byl.
Co jiné v Libereckém kraji jste ještě maloval?
Lom Českého ráje a Podkrkonoší je úžasně zajímavý a pozitivní. Jinak jsem z jižních a západních Čech, ale vracel jsem se i do tohoto kraje, toulal jsem se po Kozákově, po Táboře, u Vysokého nad Jizerou a na splavu v Sytové se vždy vykoupal, to už byl takový můj rituál a zakončení spanilé jízdy. Zlatá horská voda z rašelinišť je jiná než v rybníku nebo v malé řece v údolí. Třeba se k tomu zpracování řeky znovu vrátím, nyní ale zpracovávám cyklus Třeboň.
Na několik otázek odpověděla také Ida Saudková:
Jaké jste vybírala obrazy na výstavu v Semilech?
Především jsem vybrala koláže, ty jsou veselé, odlehčené a letní. Ty vznikají tak, že se podívám na starší fotky a některé z nich rozstříhám, pak bum, vemu lepidlo a tvořím koláže. Pro kontrast jsou tu i černobílé fotky.
Koho najdeme na vašich obrazech a kolážích?
Je tu Oldřich Kaiser, Lucka Borhyová, Dáša Vokatá, Václav Glazar, módní návrhářka Kateřina Geislerová. Jinak ale nemusím mít na fotkách mediálně známé osobnosti jen kvůli tomu, že jsou známí, protože to podle mě odvádí pozornost od těch fotek.
Jak vznikají vaše koláže?
Stačí mít lepidlo, nůžky, písmenka ze starých časopisů a hlavně samotné fotky :o).
Co ještě najdeme ve vaší tvorbě?
Baví mě například fotky, které vypadají jako ze staré doby. Procházím životem a seznamuju se se zajímavými lidmi, to je pro mě krásný, když se takový snímek povede.
Co nového chystáte?
Aktuálně nechystám nic, chci tři měsíce volno. Na podzim se určitě zas něco urodí, ale to už nebudou koláže.
Petr Ježek, NašePojizeří.cz, 23. 7. 2017