Vladimír Franz: Bloudění - Pašije - Maryša - Křik

15.01.2000 00:00

Obávám se, že ze čtenářů K.U.L.Tu ani návštěvníků Roxy toto CD ani hudbu nezná nikdo. Přitom ji můžete v Praze zaslechnout několikrát do měsíce. To byste ovšem museli jít do Národního divadla. Bloudění - Pašije - Maryša jsou totiž činoherní tituly, které režíroval Jan Antonín Pitínský (Bloudění, Maryša), resp. Bořivoj Srba (Pašije) a hudbu k nim složil právě Vladimír Franz (krom jiného známý hudbou k filmu Kamenný most). Nebojte se, nebudu vás nutit do černých sak a hnát do divadla. Ovšem toto CD vám doporučuji. Ukazuje, jak lze soudobými prostředky vyvolat monumentalitu a nádheru staré hudby, zvláště chorálu. Ač Franz používá na tomto CD téměř výhradně klasické postupy staré hudby, lidský hlas (skvělý Ars Brunensis Chorus i dětský sbor Moravské děti) a tradiční nástroje, je jeho hudba naprosto současná (nebo nadčasová?). Nebojí se střídat výsostně artistní okamžiky s lidovými, duchovní s živočišnými, vážné s vtipnými, baroko s minimalismem, monumentalitu s intimností, chorál s experimentálním zpěvem. Pokud bych měl hledat v současné hudbě něco příbuzného, tak mě napadá Meredith Monk, Phil Glass, Brian Eno, Petr Eben. Vůbec, soudobá vážná hudba je Franzovi asi nejblíž. Slyšíte v ní třeba i Stockhausena, Janáčka, experimentující Američany a vedle nich klasickou evropskou kompozici. Bloudění je plné barokního chorálu, Pašije jsou chvílemi dost "glassovské" a Maryša zase "janáčkovská". Nejde však o derivát z někoho či kopie někoho. Jde o postmoderní vědomí, že všechno tu už bylo a my to dnes můžeme využívat, a to daleko volněji než kdykoli předtím. Jde o svobodu a invenci. A té má Franz dost. Jeho hudbu lze poslouchat naprosto samostatně, bez znalosti (mezi námi dost nevydařených) původních inscenací. Jste-li přeposloucháni techna, rapu, hlukové hudby, industriálu či rocku, najdete ve Franzových chorálech, instrumentálních skladbách a písních novou inspiraci, nové impulsy a - hlavně - vznešenost, důstojnost, nepřihrbenost, radost a taky vtip. To vše je dnes dost vzácné. 

Pokud někoho zajímá, kde tohle CD koupit, tak nevím o jiné možnosti než v Národním divadle. Takže tam stejně budete muset zajít...

K.U.L.T., leden 2000, -hul-