Obrazy

První výstavu svých výtvarných děl měl Vladimír Franz v roce 1975, tedy ve svých šestnácti letech, a to v pražské Galerii Futurum. Od té doby prezentoval svá díla na více než 100 samostatných výstavách v Čechách i v zahraničí a zúčastnil se 72 kolektivních přehlídek, výstav, výtvarných sympozií, dílen a soutěží (v 70. a 80. letech zpravidla neoficiálních) v Praze, Brně, Bratislavě, Sušici, Nymburku, Dobříši, Kolíně, Valticích, Hodoníně atd.

Základními tématy výtvarného díla Vladimíra Franze je jednak ambivalentnost vztahu člověka k přírodě, pomíjivost lidských zásahů do krajiny a postupné mizení jeho stop v nemilosrdně obrodivém kontextu elementární přírodní energie, a také reflexe mnohých modelů dnešního sociálního chování a jejich usvědčování ze směšnosti a pokrytectví.

Zatímco přibližně do roku 2004, kdy ve svém letním šumavském ateliéru tvořil básnivé expresivně lyrické obrazy plné archetypálních znaků a splynutí se zemí a její pamětí, reflektující téměř výhradně okolní přírodu (obrazové cykly Studně, Slunečnice, Znamení zóny či Variace o portrétu Antona Brucknera), v následujících letech se ve své výtvarné tvorbě dotýkal věcí a jevů společenských. Namísto lyriky se v jeho obrazech objevilo přímé nazývání věcí, jasná předmětnost, silná angažovanost a nelhostejnost k negativním jevům, které nás všechny obklopují. Přibližně od roku 2013 se ve své výtvarné tvorbě opět vrací k lyričtějším přírodním motivům.

Významný vliv na Franzovu výtvarnou tvorbu měl od 80. let 20. století jeho učitel a přítel a až do svého úmrtí v roce 1997 prakticky ignorovaný český malíř Andrej Bělocvětov; Franz věnoval propagaci a kunsthistorickému zhodnocení jeho díla mnoho energie. 

Svými výtvarnými díly je Vladimír Franz zastoupen v galeriích a soukromých sbírkách v České republice, Velké Británii, Francii, Holandsku, Belgii, Švédsku a Novém Zélandu.

Dosud nejrozsáhlejší výtvarnou realizací Vladimíra Franze je vstupní hala a velín společnosti Česká rafinérská v Kralupech nad Vltavou.

Jako kurátor se podílel na několika výstavních projektech - např. na rozsáhlé výstavě výtvarných prací Andreje Bělocvětova v českokrumlovském Centru E. Schielleho v r. 2022. (TEXT 1, TEXT 2, TEXT 3AUDIOVIDEOREPORTÁŽ)

Ilustroval několik knih, většinou se však jednalo o soukromé edice; zatím poslední vydanou knihou s jeho ilustracemi  je román Rostislava Křivánka Země strašidel (nakladatelství Barrister & Principal, 2009).