AUDIO: Nejsem člověk, který by se ze sebe zbláznil, říká Vladimír Franz
03.06.2017 00:00
„Myslím, že jsem celý život dost introvertní člověk, nejsem forbínář a ani herec. Kandidatura na prezidenta byla pro mě určitý protiúkol. Byl to obrovský stres a napětí. Pozornost veřejnosti mě obecně v práci těší, jsem rád, když má to, co dělám, nějaký ohlas. Nejsem ale člověk, který by se ze sebe zbláznil,“ říká host Barbory Tachecí, hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog Vladimír Franz.
„Během prezidentské kampaně jsem si v takovém tom patře superdebat uvědomil, že to byla spíš taková hra na školu – jak dělá kravička, jak dělá kozička, jak dělá kozička, kdyby vypadala jako užovka. Často to vypadalo, jako když to cílí na ministra financí, na ministra práce, na premiéra. Ale nepadlo tam, co by měl prezident být a co by měl opravdu dělat,“ pokračuje Franz a domnívá se, že by hlava státu vůbec měla především být.
„Vzpomínám si, když Otakar Vávra ve věku přes devadesátku chodil každý den na oběd do kavárny Louvre. Je tam spousta lidí, cizinců, Čechů a byli zabrámi do svého. Otakar Vávra vešel a všichni – Japonci, Američani, Angličani se otočili jako jeden muž a zmlkli. Přestože na sebe nijak neupozorňoval. Myslím, že je to jedna dispozice, taková dirigentská.“ Jako druhou významnou věc prezidenta vnímá Franz ústavní slib, dodržování zákonů a zastávání práva všeho lidu.“
Nepotřebuji dceři předat trafiku
„Dceři je už devětadvacet a rozumíme si, jde si samozřejmě ale svou cestou. Nikdy jsem netlačil na to, aby šla uměleckou cestou. Nejsem z těch rodičů, kteří by potřebovali předat svou trafiku. Myslím, že v dnešní době je výhoda, že je strašně moc povolání a člověk si může vybrat. Život je proto, aby se žil,“ říká Franz o vztahu ke své dceři.
Díra v ementálu
„Všechny obory se posunují. Mám dnes pocit, že správný sochař by měl tančit a naopak skladatel by měl vařit v nějakém pořadu a operní zpěvák by měl hrát hokej. A takto to vypadá, protože se neustále hledají hranice a obory se za ně posunuly. Připomíná to díru v ementálu, která je už sto metrů za ementálem a snaží se dokázat, jak je důležitá,“ hovoří Vladimír Franz v metaforě o současné formě opery. „Teď se zkoumá, jestli je také operou, když někdo jede tramvají,“ s lehkým cynismem dodává.
Barbora Tachecí, Rozhlas.cz, 3. 6. 2017