Hérakles - scénické oratorium
Vážení přátelé,
na podzim loňského roku jsem řešil otázku, jakou formou "pracovně" oslavit svoji jednostou spolupráci s divadlem. Spolupracoval jsem již s většinou divadel v Čechách a jsem nepřítelem honosných oslav. Rozhodl jsem se tedy pietně vrátit k východisku své hudebně dramatické tvorby a vytvořit hudbu pro malý experimantální soubor působící pokud možno mimo hlavní město. Navázal jsem kontakt s mladým českým dramatikem Miroslavem Bambuškem. Tento autor, který vystudoval na FFUK francouzštinu a řečtinu, je zakladatelem a také režisérem experimentálního divadelního sdružení Multiprostor ve městě Louny. Společně jsme se rozhodli pro umocnění myšlenek obsažených v héraklovském mýtu a jedním z vodítek nám byly kreace Euripida a Sofokla. Dalším východiskem byl náš postoj k tzv. balkánskému konfliktu. Vzniklo dílo nazvané Hérakles, dílo ve formě scénického oratoria.
Co rozumíme pod pojmem scénické oratorium? Oproti oratoriu hudebnímu - ve smyslu děl např. G.F.Haendela - jde o útvar dramatický a scénický, v němž je důraz položen na vzájemnou proporčnost a vyváženost složky divadelní (tj. dramatického textu a dramatické akce) se složkou hudební. Tyto složky jsou zároveň schopny fungovat jednotlivě a relativně i samostatně, vzájemně se nepodbarvují, nemelodramatizují, spíše jde o vyjádření postoje k určitému problému dvěma různými způsoby. Přibližování a vzdalování obou způsobů, jakož i jejich pevná provázanost, vytváří vnitřní napětí, různost a zároveň uzavřenou jednotu tak, jako je tomu s černou a bílou barvou v symbolu jin-jang.
Scénické oratorium je tvořeno velikými bloky, rozsáhlými segmenty samostatné hudby a samostatné dramatické akce. Dochází k posílení funkce dramatického času, jehož průtočnost stoupá, je-li smysluplně narušena plynulost času scénického. Okolo segmentů, podobně jako kolem balvanů v proudu řeky, dochází ke hromadění napětí. Vzdálenost jednotlivých segmentů utváří temporytmus scénického oratoria a vzhledem k vysoké míře stylizace a monumentalizace dochází k navození pocitu obřadu, k ritualizaci představení, čímž lze revokovat postup jednoho z divadelních archetypů - mystéria.
Jaký je charakter hudby? Odsubjektivizovaný. Jde o jakýsi neobarokní přístup. Prostředky? Smíšený sbor a varhany.
Použité texty? Euripides v originále a texty M.Bambuška. Některé části předjímají či doslovují mluvené slovo - způsob práce analogický např. s Honneggerovým oratoriem Jana z Arku na hranici, jiné mají samostatnější, zobecňující charakter (jde o jakousi aktualizaci principu užití antického chóru, který ani v dobách antiky nesloužil pouze jako zdroj informací). Zároveň hudba, jak vyplývá z její vertikální vztažnosti, přijímá úlohu hlasu bohů. Hermés, Athéna, Lysa i Hesperidky jsou nedílně spojeny s hudbou.
Nebylo v možnostech malého experimentálního souboru technicky realizovat hudbu vlastními silami. Ani to nebylo třeba. Rozdělení na playback - Ars Brunensis Chorus - a živou deklamaci herců zcela jasně vymezuje oddělený svět bohů a svět lidí.
Co je tématem scénického oratoria Hérakles? Jde o stále aktuální problém mimořádného jedince, který v dobách války vykonává mimořádné skutky a skvěle plní svou sociální roli, který se však v době míru mění v bezradné, nevypočitatelné, všeničící monstrum. Hérakles pozře plod nesmrtelnosti, odmítá však následovat bohy a nést za božství odpovědnost. Je stižen šílenstvím. Zneuctí mrtvou ženu, zapálí palác. Když procitne, odmítá i tuto odpovědnost. Nakonec přináší oběť, jak žádá dav. Sám, s tělem své ženy Alcesty, vstupuje na obětní hranici, aby tak spálil nejen ji a sebe, ale zároveň i jiskru božství v sobě.
Co zbývá? Jen my, prázdné nebe bez bohů či boha a smrt a naše svoboda, kterou občas na chvíli uchopíme, než nás zničí.
Na závěr Hérakla zní Aleluja, slovo zdánlivě nepatřící do světa řeckého mýtu. Půdorys tématu je však všelidský, slovo ukazuje k dalšímu pilíři euroamerické civilizace, ke křesťanství. Čas od času se v některých jednotlivcích objevil náznak přesahu boží jiskry, která však zhasla dřív, než nastalo nebe na zemi. A tak lidem zbývá jedna ze základních tužeb, vyjádřená v našem scénickém oratoriu Hérakles: znovu se narodit, už nikdy neumřít.
Děkuji vám za pozornost.