Nedoceněný malíř Andrej Bělocvětov
Navzdory skutečnosti, že v Čechách je význam tvůrce dán spíše mírou důležitosti společenských stylů, malíř Andrej Bělocvětov raději tvořil. Narozen 8. 10. 1923, šel, podobně jako jeho vrstevník Karel Malich, svou vlastní cestou. Od přírody obdařen nevšedním nadáním (žák Grigorije Musatova, v 17 letech host Umělecké besedy, přijat bez zkoušek na AVU atd.), zůstával věrný zvolenému směřování, navzdory módám či společenským požadavkům jakékoli doby. Malíř vyjadřoval svůj vztah k realitě věda, že styl není formulka či dogma, že styl je člověk sám ve své exaktní schopnosti vyjádřit a definovat tento svět. Andrej Bělocvětov používal nejrůznější prostředky, formy a způsoby vyjádření. Jeho dílo je uceleným vnitřně nesmírně bohatým a diferencovaným celkem, stále čekajícím na vyhodnocení. Andrej Bělocvětov zemřel 19. dubna 1997, v těchto dnech si připomínáme jeho nedožité 75. narozeniny. V Čechách máme dobrý zvyk adorovat mrtvé, nemohou se totiž bránit. Vzpomeňme jen na renesanci díla J. Váchala, A. Diviše, ale i F. Kupky, J. Šímy i dalších. Já doufám, že podobné štěstí potká i dílo českého malíře Andreje Bělocvětova, navzdory době, v níž je hamburger pokládán za symbol demokracie, v níž dochází k degradaci umění na pouhou kvazisociologickou zástěrku pro politické kupčení. V čase, ve kterém se odumírající snahy západních tvůrců 60. a 70. let prezentují jakožto vrchol vývoje, v době, v níž je dokonce problémem alespoň trochu objektivní pohled na vývoj českého umění v tomto století.
Vladimír Franz, Lidové noviny, 8. 10. 1998