Vladimír Franz - Ha-Hamlet !!!
Vladimír Franz, podobně jako třeba Milan Knížák je postavou nepřehlédnutelnou a to nejen svým zevnějškem. Za maskou divokého domorodého válečníka se totiž skrývá člověk vpravdě gotický a nadmíru činorodý v nejrůznějších oblastech kultury i veřejného života, jež je zároveň originálním výtvarníkem a hudebníkem, publicistou i celospolečenským glosátorem (v neposlední řadě profesorem Akademie múzických umění).
Ve svých symfoniích a scénických oratoriích přitom využívá klasických hudebních forem - od baroka a renesance až po ohlasy Martinů či Stravinského, lpíc přitom na zachování zřetelných melodických a harmonických postupů. Nejen z tohoto hlediska, ale i pro kritické postoje vůči "sterilní moderně" jej tak lze označit za představitele návratu ke "krásným formám". Že však u takové mimořádné osobnosti, jakou Franz bezesporu je, není vše zas tak příliš jednoznačné a lehce pojmenovatelné, o tom nás přesvědčuje jeho "ironická, postmoderní svita o věcech tragických" zpracovávající proslulou shakespearovskou látku
Na silný prvek jisté paradoxnosti a ironie nás odkazuje již samotná grafická podoba obalu, zachycující Franze jako drsného fetišistu před naplněnou knihovnou a s od úst mu vycházející comicsovou bublinou (s názvem alba Ha-Hamlet !!!). Samotná hudba - scénická svita, kterou Franz natočil již před čtyřmi lety za spolupráce Ars Brunensis Chorus a členů zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, je pro posluchače jedním velkým zvukovým i stylovým dobrodružstvím, zážitkem, s kterým může zápolit, ale i identifikovat se jak posluchač z tzv. vyššího artu, tak zároveň "nevzdělaný" rocker.
Franzova hudba je totiž nesmírně čistá, hravá, plná neustálých překvapení, zároveň však harmonická a silně epická. Jen málokdo si totiž dovede představit tak umně skloubený propletenec barokních a renesančních motivů s názvuky jihočeské dechovky, změti rozkuráženého smíchu a monumentálních varhan, roztomilých říkánek a tajuplného cinkotu či třeba nádherného sboru ve stylu Orffovy Carminy Burany a profánně znějícího vánočního motivu.
Franz však vše zkomponoval s takovou naprostou samozřejmostí, jež v některých momentech přímo bere dech. Na ploše šedesáti minut se nám představuje jako jeden z mála těch, pro něž forma není záměrem, ale prostředkem seberealizace. V tomto směru jej lze opět srovnat snad jen s Milanem Knížákem, jež tak však činí naopak z pozice tzv. běžné pop music. Možná i proto není třeba Ha-Hamlet !!! asi více popisovat, tohle album se až příliš vymyká běžně ustáleným zvyklostem - a to i z pozice recenzentových pocitů. Jako u každé mimořádně individuality totiž nelze pro nikoho předem zaručit, že Franzovo dílo a záměr uchopí. V tomto směru jsem se zde o to i já jenom lehce pokusil.
P.S.:
Převážná část obsahu tohoto CD byla napsaná pro divadelní inscenaci Hamlet Klicperova divadla v Hradci Králové a v roce 2001 byla oceněna Cenou Alfréda Radoka jako nejlepší původní hudba k divadelní inscenaci.