Franz se ve Válce s mloky nezastavil před ničím, obsadil i Kotvalda. Ale neohromil
Akčnost opery Válka s mloky připomíná katastrofické filmy, ale bez napětí. Vladimír Franz pro ni napsal hudbu zvukově moderní, různorodou, spíše temnou a nepřívětivou. Přesto mloci nevypadají příliš zlověstně, spíš bezradně.
Výtvarně barvitá, režijně místy nápaditá a hudebně nepříliš zajímavá je inscenace Války s mloky skladatele Vladimíra Franze, která měla ve čtvrtek premiéru ve Státní opeře Praha.
Nové české operní dílo na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka zachycuje závažné téma, má atributy skutečné opery, ale jako hudební divadlo by přesto mělo zapůsobit výrazněji - není strhující, neohromuje, nezasáhne do hloubky. Nejlepší jsou zábavné epizody, avšak hlavní poselství opery postrádá skutečný dramatický náboj a patos.
Mlokem proti lidstvu
Vladimír Franz s libretistou Rostislavem Křivánkem Čapkův protifašistický apel pochopitelně zobecnili. Mloci začínající nečekaně vystupovat z oceánu proti lidstvu jsou faktickým důsledkem nerozumně a neodpovědně řízené ekonomiky, nerozvážně podceňované ekologie, totalitní manipulace s lidmi a hloupé lhostejnosti mas, tedy moderních symptomů, k jakým spisovatel přes jasnozřivost svých vizí a varování ještě úplně dohlédnout nemohl.
Když právě v těchto věcech nastavují zrcadlo dnešní prolhané a povrchní společnosti, jsou oba autoři opery spolu s režisérem Davidem Drábkem a scénografem Šimonem Cabanem nejnápaditější. Parodie na banální muzikál o Poseidonovi - neotřele, ale funkčně vložený do děje a navíc ještě přerušovaný brutálně výstředními reklamami na tablety proti smrti a na podobné hlouposti - je vtipná a výstižná.
Navazující davová scéna s popovým a pak s rockovým zpěvákem je gradována k autentickému fanatismu. Postavy mladého páru, ředitele ropných vrtů a dalších nositelů děje opery nejsou však uspokojivě propracovány a hudba, která je provází, není vyprofilována k dokonalosti.
Čarokrajný dirigent
Skladateli Franzovi nelze upřít opravdu četné zkušenosti s komponováním pro divadlo. Přesto jeho velká, více než dvouhodinová opera neoplývá tak jednoznačným materiálem, aby zanechala v paměti vzpomínku na jedinečný nebo charakteristický motiv, sound, styl či postup. Napsal hudbu zvukově moderní, různorodou, spíše temnou a nepřívětivou. Ani tradiční, ani experimentující.
Za dirigentským pultem stál o premiéře Marko Ivanović, sám také skladatel, před rokem oslavovaný autor jednoznačněji působící fantazijní opery Čarokraj. Ve Válce s mloky odvedl velkou práci, Franzovu partituru rozezněl s jistotou. Ne každý by si mohl stejně dobře poradit s tak rozdílnými polohami, jako jsou party pro operní zpěváky, role pro nasládle zpívajícího Petra Kotvalda a pak i pro řvoucího heavymetalového hudebníka Lukáše Frýdu.
Orchestr je nicméně využíván ve Válce s mloky tak intenzivně, že operně koncipované a nezesilované zpěvní party spíše překrývá. Instrumentace je přitom často docela drásavá, stejně nepříjemně, jako působil ve zbytečně dlouho exponovaných vysokých polohách hlas tenoristy Václava Sibery.
Autoři se snažili umístit do zpěvu poměrně hodně textu. Vzhledem k akčnosti připomínající katastrofické filmy je to ovšem snaha kontraproduktivní. Kdo pak po přestávce v druhém dějství, po vlně tsunami, která (podle tištěného obsahu opery) smetla většinu lidí z ropné plošiny, čekal zásadní dramatickou nebo náladovou proměnu, byl asi trochu zklamán.
A mloci - mimochodem vyvedení Simonou Rybákovou v pohádkově nápaditých kostýmech s velkýma červeně svítícíma očima na vrchu hlavy - se zde ve větším množství objeví až v závěru. Nevypadají však příliš zlověstně, spíš bezradně.
Roztleskávač davu
Moderní prostředí kupodivu nepůsobí v opeře nepatřičně, v tom se tvůrcům - na rozdíl od zápletky - dařilo. Lidští zajatci jsou propuštěni. Co se bude dít dál, není však jasné, memento příběhu je oslabeno. Z opery nakonec nezůstává ani pocit trýznivého napětí, ani katarze, ale spíše vzpomínka na skutečně vydařené klaunské kousky a úsměvné figury baviče Martina Zbrožka v roli konferenciéra a roztleskávače davu před koncem prvního jednání.
Světová premiéra nového českého díla, které mimochodem čekalo na uvedení více než pět let, byla součástí přehlídky tuzemských divadel Festival Opera 2013. Do srovnání se soubory z regionů a s jejich inscenacemi klasického evropského repertoáru vnesl projekt Války s mloky značné ambice, ale nikoli stoprocentní uspokojení.
Petr Veber, iHNED.cz, 14. 1. 2013