Klidně si dám pivo z lednice! Rozhovor s operním zpěvákem Ivanem Kusnjerem
(...) rozhovor vznikl následující den po světové premiéře Války s mloky skladatele Vladimíra Franze, v níž Ivan Kusnjer zpíval hlavní roli....
Jak dopadla premiéra?
Musím říct, že měla mnohem větší ohlas, než všichni čekali, a že to byl jednoznačný úspěch pana Franze i celého inscenačního týmu. Myslím, že se dočkáme mnoha repríz, protože úspěch premiéry byl vskutku nečekaný a lidem se to velmi líbilo.
Soudobé hudbě se nevyhýbáte, vzpomeňme operu Osm písní pro šíleného krále, za kterou jste obdržel jednu ze tří Cen Thálie, jimiž jste byl v průběhu let 1994 až 2001 oceněn. S jakým očekáváním jste přijal roli ve Franzově Válce s mloky?
Když Vladimír Franz tuhle operu zhruba před osmi roky dopsal, oslovil mě, zda bych v ní nezpíval hlavní roli. Souhlasil jsem, i když se to realizovalo až nyní. Musím podotknout, že učit se takovou roli je velice náročné. Je to v podstatě třetí nejtěžší role, s jakou jsem se kdy setkal. Předcházela jí role v Daviesovi a představení Poslední páska, které obsahovalo jak Mihalovićovu operní, tak činoherní verzi Beckettovy hry, v níž účinkoval Josef Vinklář. Zaplnit sám ten velký prostor Národního divadla bylo skutečně těžké. Mám ale tahle díla rád a rád v nich zpívám.
Klade Vladimír Franz na zpěváka velké nároky?
Ano. Sbor to má sice také obtížné, ale přece jen je jeho part rytmický a melodický. Kdežto sólisté se tolik melodie a zpěvnosti nedočkali. Je to zkrátka těžké jako každá moderní opera.
Když zpěvákovi nepomáhá melodie, jak si zapamatuje svůj part?
Máte-li absolutní sluch, párkrát si přečtete stránku partitury, zopakujete si ji, a umíte to. V opačném případě si musíte mnoho tónů odvozovat, něco vybírat z orchestru, něco od kolegů, je třeba hodně počítat, protože nástupy na nic nenavazují, a podobně. Zkrátka je v tom díle a jeho inscenování mnoho záludností. Musím velmi pochválit Marka Ivanoviće, který Válku s mloky hudebně nastudoval. Byl neuvěřitelně precizní. Myslím si, že to je skvělý mladý muzikant, který má všechny předpoklady být výborným operním i symfonickým dirigentem. I přístup pana režiséra Davida Drábka byl velmi podnětný.
K práci činoherních režisérů v opeře býváte značně kritický...
To se ale týká inscenací klasické opery, například Verdiho, kde už existují nějaké zkušenosti, jak to dělat. Ovšem v případě Franzovy opery mohl pan režisér Drábek pracovat jen se svými představami. Nikdo před ním tu operu neinscenoval. Je ovšem otázka, jestli mám právo režiséry kritizovat. Nechť si to udělají, jak chtějí. Ale některým by neměly aspoň vadit noty.