Ludus Danielis - oratorium (1998-89), opera (1999-2000)
Ludus Danielis vychází v libretu ze středověkého hudebního dramatu z kláštera v Beauvais (12.-13. století) a je zpracováním motivů z Knihy Danielovy Starého zákona. Dílo vznikalo ještě v době totalitního režimu, kdy bylo zcela nemyslitelné uvést veřejně dílo s náboženskou tematikou a vyzněním tak nepříznivým tehdejší ideologii bez povinných vazeb na státem kontrolované umělecké svazy a fondy. Nezbylo tedy, než oratorium nastudovat tajně a provést ho pod záminkou hudby ke svatebnímu obřadu. Jedině tak bylo možné 1.7.1989 dílo uvést před hrstkou známých a zasvěcených v pražském kostele sv.Klimenta. Tehdy byla také pořízena první amatérská nahrávka díla. Daleko důstojnější reprízy se dílu dostalo o rok později (ve stejném obsazení), kdy pražští vysokoškoláci uspořádali velkorysou akci na protest proti porušování lidských práv v Číně, jejíž součástí bylo i provedení přepracovaného oratoria Ludus Danielis. Tehdy byla pořízena další, opět amatérská nahrávka díla. V pozdějších letech bylo vynaloženo mnoho energie - bezúspěšně - na pořízení profesionální nahrávky. Na přelomu let 1999 a 2000, na základě zakázky ostravského Národního divadla, přepracoval Vladimír Franz spolu s libretistou Rostislavem Křivánkem toto oratorium do podoby stejnojmenné opery, určené k prvnímu provedení v rámci festivalu Janáčkovy Hukvaldy 2000. Oproti původním plánům však byla - údajně z organizačních důvodů - premiéra opery "odložena"; opera-oratorium Ludus Danielis tak dosud nebyla nikdy uvedena.
Obsah děje:
V Babylonu, obklíčeném Peršany a Médy, pořádá král Baltazar velkolepou hostinu, aby zahnal myšlenky na nadcházející bitvu. Chce si naklonit bohy, a proto nechává přinést posvátné nádoby judejců, ukořistěné v jeruzalémském chrámu. Ohromeným hodovníkům se poté zjevují prsty tajemné ruky píšící na zeď neznámé poselství o třech slovech: Mene, Thechel, Phares. Význam poselství zůstává pro všechny utajen. Až zajatý judejec Daniel, známý vykladač snů, vysvětlí králi slova jako Hospodinovu hrozbu za znesvěcení chrámu. Varuje Baltazara, že jeho vláda je u konce a království bude rozděleno.
Po dobytí města nepřátelskými vojsky nový král Babylonu Darius učiní Daniela svým nejvyšším rádcem. Ostatní rádci však chystají ze závisti Danielovi léčku a přemluví panovníka, aby vydal nový zákon, podle něhož nikdo nesmí vzývat jiného boha než Daria. Daniel přistižený lstivými rádci při modlitbách k Hospodinovi má být za trest uvržen do jámy lvové. Marně prosí Daniel svého krále o záchranu. Darius odvrací tvář. I obrací se Daniel k Hospodinovi, který jeho prosby vyslyší a zvěstuje mu, že bude zachráněn.
Král Darius mezitím neklidně spí trýzněn zlými sny a výčitkami svědomí. Pozdě poznává, že byl oklamán. Ráno je Daniel nalezen živ a zdráv mezi hladovými šelmami. Darius, poté, co nechá do jámy lvové uvrhnout závistivé rádce, prohlašuje Danielova Boha za jedině pravého a poroučí Babyloňanům, aby se k němu modlili. Anděl, který celý děj sleduje a pokouší se vést zaslepené panovníky správnou cestou, se nyní marně snaží dát prohlédnout i Dariovi.
V závěru díla zaznívá jako nadčasové poselství Žalm č.1, neboť ti, kteří "nežijí, jak radí svévolníci a nenastupují cestu hříšných", bývají pohříchu osamoceni, osočováni a nenáviděni.