Myslím, že výsledek stojí za to, říká Vladimír Franz o Válce s mloky

28.06.2014 00:00

Ve Státní opeře v Praze se ve středu večer uskutečnilo poslední letošní představení opery Válka s mloky, pod kterou je podepsán výrazný hudební skladatel, malíř a bývalý prezidentský kandidát Vladimír Franz.Ten v minulosti opakovaně spolupracoval jak s královéhradeckým Klicperovým divadlem, tak i Východočeským divadlem v Pardubicích.

Ve vaší opeře Válka s mloky je znát výrazná východočeská stopa. Jejím režisérem je umělecký šéf královéhradeckého Klicperova divadla David Drábek, autorem hudebního nastudování a dirigentem Marko Ivanović, který dlouhodobě spolupracuje s Komorní filharmonií Pardubice. Jak se vám s těmito dvěma výraznými osobnostmi spolupracovalo?

Spolupráce s nimi byla dobrá. Jak s Marko Ivanovićem, tak i s Davidem Drábkem, pro kterého byla Válka s mloky první operní režií. Šlo přece jen o trochu jinou zkušenost, než jakou obvykle mívá například ve svém domovském Klicperově divadle. Tam, když se něco řekne, tak to jde trochu jinou cestou, než když je to takový obrovský kolos, jako je Státní opera. Proto chvilku trvalo, než si to všechno sedlo, ale myslím, že když se dohromady sečetly všechny ty energie, třeba jako se to povedlo ve středu večer, je vidět, že výsledek stojí za to. Alespoň já jsem z něj měl radost, přestože jsem třeba na začátku měl jisté výhrady. Teď bych musel některé vzít zpátky. Ale tehdy jsem na nějaké větší debaty neměl tolik času, kolik bych chtěl, protože jsem zrovna byl v prezidentské kampani.

Jak hodnotíte výkony hostů – zpěváka Petra Kotvalda a herce Martina Zbrožka?

Martina Zbrožka znám už z předchozí spolupráce na baletu Zlatovláska, ke kterému jsem skládal hudbu a kde Martin hraje a zpívá postavu Kejklíře. Neskutečně si ho vážím i pro jeho specifický humor.  Myslím, že jak on v roli Konferenciéra, tak Petr Kotvald se popasoval se svou dvojrolí Poseidóna a zpěváka populární hudby Billyho Binga skvostně. Je vidět, že když tyto umělce postavíme do úplně jiného kontextu, než na jaký jsme u nich běžně zvyklí, tak zjistíme, že ti lidé nejsou slavní pro nic za nic.

Tomáš Dvořák, Deník.cz, 28. 6. 2014