Suita z hudby k stejnojmenné inscenaci Z.Srby
Země i nebe. Člověk a Bůh. Bůh nebo ďábel? Zatracení či spása? Polarity. Totéž? Nebo vymezení cesty mezi? Věčné otázky. Ponechme je filosofům. Hudba vyplňuje prostor, stanovuje citový stav. Nutno odečítat - zde je režisér, herec, korpus inscenace, máme rituál, zkrátka divadlo - musím. Snažil jsem se myslet i na dvorního radu. Co nevidět se přes papír natáhnou zvědavé stíny hradů na skalách, básníci počnou trpět. On však pro sebe i pro hraběte Šternberka sbírá přírodniny, naslouchá hukotu hornin, studuje samu pěknost podstaty a ve mlýnech mezi Chebem a Žatcem není děvečky, která by jej nepoznala. Pověsti se vyprávějí, jsou pohádky, máme mýtus a taky se mlčí. Padají hvězdy a seno voní. Tuto suitu věnuji režiséru Zbyňku Srbovi, celému souboru a básníku Rostislavu Křivánkovi, protože víme proč.
V.F.
- Skromná introdukce
- Lidé Andělé Archandělé
- Velikonoční chóry
- Koruny a kořeny
- Pozdrav z odvrácené strany
- Pudl nastupuje
- Lesy Světýlka ze statků a vinice Let
- Venkovani
- Píseň o kryse
- O vši
- Pro vodu
- Píseň u kolovrátku
- Král thulský
- Co lze slyšeti při modlitbě
- Zahrada
- Stařena a vítr
- Valpuržina noc
- Dvojí varování
- Svědomí Markétčino
- Země Nebe