Nízkoprahová opera
V době prezidentské volby měla ve sloučeném kolosu Národního divadla se Státní operou premiéru opera Válka s mloky na motivy románu Karla Čapka. Hudbu složil jeden z prezidentských kandidátů Vladimír Franz. Z více jak měsíčního odstupu už utichlo volební halasení a dá se střízlivě hodnotit, jak se opera povedla. Při pohledu do hlediště je co slavit. Při pohledu na jeviště by možná jeden na chvíli zaváhal.
Opera Válka s mloky skladatele Vladimíra Franze byla v lednu uvedena ve světové premiéře a dá se předpovídat její velká zahraniční popularita. Franz napsal operu na objednávku a z Čapkova románu si vybral dva zajímavé dějové momenty: lidskou zaslepenost vůči potenciálnímu nebezpečí, které můžou mloci pro lidstvo představovat, a závěrečnou katastrofu, kdy mloci začnou rozšiřovat své území a odstřelovat pevninu.
Z divadelního hlediska je přirozeně zajímavější napětí před katastrofou než katastrofa sama. V prvním dějství tak režisér David Drábek dostává prostor ukázat svůj smysl pro humor, intertextuální narážky a lásku k popové a reklamní estetice. Společenská masa je vykreslena jako parta Němců na dovolené - v barevných havajských košilích, slamácích a s vycpanými pupky se to válí na pláži, venčí pudlíčka a trsá na nevkusné melodie populárního vesnického baviče.
Hlavní roli v příběhu hraje milenecká dvojice Fred a Minnie. Fred (Václav Sibera) je odpůrcem masivního rozšiřování mločích chovů, zatímco Minnie (Maria Kobielska) je dcerou Olivera Lascotta (Richard Haan), šéfa místní pobočky Salamander Syndikátu. Když se milenci rozhodnou z městečka utéct, rozdělí je Minniin otec a mločí útok. Fred zůstává uvězněn spolu s Lascottem, zatímco Minnie je zajata mloky a mizí pod hladinou. Lidé mizí a mloci pomalu přicházejí na scénu. Právě postupné zjevování mloků v dívčích šatech a blonďatých parukách patří k jedné z nejvýhružnějších scén - přestože tušíme obrysy černých hlav (mločí hlavy vypadají trošku jako kladivouni nebo E. T. mimozemšťan), stále se necháváme klamat a nebezpečí nevidíme. Když pak na scéně stojí čtyřicet černě oděných postav s vycpanými těly, červenýma svítícíma očima a nad nimi se tyčí nafukovací supermlok, je to obraz mločího vítězství a lidské prohry, ale přesto jim zvláštním způsobem fandíme. Možná i proto, že mloci vypadají na scéně mnohem sympatičtěji než tuční tančící lidé.
Radostné mísení
Franz, Drábek a nakonec i Čapek sdílejí zálibu v eklektičnosti, v radostném mísení žánrů vysokých a nízkých, operních árií, muzikálových vstupů s tančícími sbory humrů a mořských koníčků a rozjívených reklam v celosvětové katastrofě. Potenciální nebezpečí je obsaženo už v samotné podstatě této tvůrčí metody a ve Válce s mloky se vyjeví v momentě, kdy nabudeme dojmu, že namísto jediného sledujeme tři odlišná vyprávění podobného příběhu, která spolu však komunikují jen výjimečně.
Zatímco Drábkova rozjívená režie dohromady s kostýmy výtvarnice Simony Rybákové pojímají Válku s mloky ironicky, skoro jako pohádku pro dospělé, ve které vystupují komické figurky v barevných oblečcích a mloci jsou roztomilými měkkými tvory v černém, libreto Rostislava Křivánka nabízí civilní promluvy jako z komiksových bublin, prázdné tlachání nebo ohrané metafory. K tomu bohatá Franzova hudba s hloubkou blížící se katastrofy a nemožnosti společnosti ji vidět, uvědomit si ji a jakkoliv jí zabránit. Jediná hudba si udrží nadhled nad Čapkovým románem, který ve své lehkosti chronologicky převypráví v předehře. Opera začíná jednoduchým zvukem jednotlivých nástrojů, které se pak spojují v dynamicky burácivou melodii s přechodem v disharmonicky nelibý skřípot a skončí důrazným úderem na buben. To je východiskem dalšího dění na scéně a uvědomujeme si, že to bude hudba, co bude hrát v opeře nejdůležitější roli.
Hudba umožní přerušit operu muzikálovou melodií a přivádí na scénu zpěváka Petra Kotvalda, se kterým Drábek spolupracoval už v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde v inscenaci Koule Kotvald hrál sám sebe a podle jeho slov se mu to zalíbilo. Populárním zpěvákem zůstává i na scéně Státní opery v hlavní roli muzikálového vstupu Posseidonova touha a spolu s Martinem Zbrožkem v roli konferenciéra přispívá k tomu, že se Válce s mloky jistě podaří oslovit i jiné než tradiční operní publikum. A to může být největším přínosem Války s mloky: může otevřít dveře i návštěvníkům, kteří do opery moc nechodí.