ROZHOVOR: Vladimír Franz - skladatel, výtvarník, pedagog, básník a dramatik

05.03.2013 00:00
(...)
Teď máte za sebou Válku s mloky, viďte. To je asi nejčerstvější zážitek.
Nejčerstvější zážitek, ano, Válka s mloky, celovečerní opera, volně podle Karla Čapka, kterou tedy uvedla Státní opera Národního divadla. A nevím, zdali to už bylo aktuální, když jsem zde byl minule, tak vlastně tou dobou bylo 200 let výročí Karla Hynka Máchy a tou dobou vznikla symfonická báseň Radobil pro Českou filharmonii. Ta Válka s mloky vznikla už vlastně v roce 2005, ale ta inkubační doba u Národního divadla bývá delší, zvlášť když se často tam mění vedení a mění se všechno. Teď určitě zase dozná naše první scéna nějakých strukturálních změn. Takže to všechno samozřejmě s tím souvisí. Takže dá se říct, že jsem se dočkal. Dočkal jsem se v takové zvláštní, hudebníci tomu říkají streta, neboli těsna, což spočívá v tom, že vlastně ta premiéra se kryla s kulminací té prezidentské kampaně. Dalo by se říct, že je to takový gesamtkunstwerk. Nevím, jestli je to k dobrému, nebo ne.
 
A jak jste vy sám spokojen s uvedením, s premiérou?
Tak je tedy pravdou, že člověk od toho něco tedy chtěl a když s tím tráví třeba třičtvrtě roku, tak ví, jak každá vteřina je stratifikována. A teď jde o to, zdali má vůbec tu možnost a sílu to sdělit někomu, kdo to bude vizualizovat. Čili, po té stránce muzikantské, tak stran musím říct, mě překvapili strašně příjemně sólisti Státní opery, ať to je Ivan Kusniar nebo Richard Hán nebo Václav Sibera a další. Taky mě překvapili lidé, kteří, protože tam je to taková, ta opera je o takové krizi naší civilizace euroamerické. A mě překvapil v roli třeba populárního zpěváka Petr Kotvald, od kterého by to třeba nikdo neočekával, že takhle bude vystupovat. Já mám tyhle vlastně srázy i žánrové i vlastně lidí, kteří jakoby s tím nesouvisejí. Například před tím jsem měl opera Údolí suchých kostí, takovou operu /nesrozumitelné/, která měla premiéru v Brně a pak v Pražské křižovatce. A tam oproti takovým barokním sólistům vystupovala Zora Jandová v roli ďábla a zhostila se toho skvěle. Čili, po této stránce v pořádku. Sbor, který to také nemá lehké, se toho taky zhostil velmi úctyhodně. Otázka je té vizualizace, protože ta opera je opravdu o krizi společnosti, kde moci nejsou, to není o tom, jaká je analýza vzniku nějakého ohrožení ve formě mloků, ale v ohrožení nás samých, jak my si nabíháme na vidle. A nevím, jestli toto bylo sdostatek tedy režijně sděleno.
 
A jestlipak jste se hodně jaksi odchýlil od Čapka nebo ne?
Tak samozřejmě, že jsem se velmi odchýlil od Čapka, protože ten Čapek to psal ve 30.letech, kdy ta situace byla jiná. A on skutečně to podává jako analýzu a vznik nějakého hnutí, z něhož se stane monstrum, které ohrožuje. Ale my jsme v současnosti v situaci, že se ta naše civilizace ohrožuje sama a už tyto stávající konstanty můžou skoro pasivně čekat, až si na ty vidle naběhneme.
(...)